Domů Novinky ROZHOVOR: Rád bych se víc věnoval seniorům, říká nový ředitel SVČ Lužánky Jan Ondroušek

ROZHOVOR: Rád bych se víc věnoval seniorům, říká nový ředitel SVČ Lužánky Jan Ondroušek

28.8.2019

Od sedmi let působí v pionýrském oddílu Vlčata, dvacet let pracoval na ekonomickém oddělení Lužánek a nyní po třiceti letech vystřídal dlouholetého ředitele Milana Appela v čele nejstaršího střediska volného času v Česku. Nového šéfa Jana Ondrouška jsme se ptali, jaké chystá změny, proč se mu přezdívá Žokej, co by uvařil na táboře a taky jakým způsobem nejčastěji jezdí do práce.


Jaké jsou tvé dojmy ze jmenování ředitelem?

Smíšené. Jsou prázdniny, takže je to takové klidné. Nic velkého se nezměnilo, ale ve skrze mám pozitivní pocity. Je to závazek minimálně na šest let a taky změna a já mám změny rád.

Čekají Lužánky nějaké změny?

Nějaké změny se chystají, ale zemětřesení to určitě nebude. Chystají se personální změny, změny v obsahu práce některých lidí a pak taky postupně změny v procesech. Všechno se ale bude dít postupně během podzimu a dalšího školního roku. Přesouvá se také kancelář ředitele a administrativa z pracoviště na Lidické na Náměstí 28. října.

Nový ředitel (vlevo) s bývalým ředitelem (vpravo), oslavy 70. sezóny.

Na co chceš naopak navázat?

Chci do značné míry pokračovat v tom, jak je to nastavené. Dál budeme „proklientští“, budeme rozvíjet web, aby byl přístup k informacím co nejkomfortnější. A určitě budeme pokračovat v široké nabídce aktivit, jaká tu byla dosud.

Dříve jsi byl ekonomickým ředitelem. Kdo tě zastoupí?

Je to stále v jednání, v září by měla být nová struktura jasnější.

Na co se nejvíc těšíš ve vedení Lužánek?

Těším se, že se povede něco nového. Zároveň, že budeme lidem dál nabízet aktivní trávení volného času a budeme partnerem pro školy. Tyto dvě oblasti jsou pro Lužánky důležité.

Z pionýra až na ředitele

Jak dlouho pracuješ v SVČ Lužánky?

Na civilní službě jsem byl v Lužánkách od roku 1999, zaměstnaný jsem od roku 2001. Od začátku jsem byl na ekonomickém oddělení.

Proč sis vybral zrovna volnočasové středisko?

Hlavně ze dvou důvodů. Za prvé jsem prošel turistickým pionýrským oddílem Vlčata, který jsem později vedl. A druhý důvod, proč jsem v Lužánkách je, že se právě z Vlčat znám s Mikinem (pozn. redakce: bývalý ředitel Milan Appel).

Jak dlouho působíš ve Vlčatech?

Do Vlčat jsem začal chodit v roce 1982, takže od 7 let. Ten oddíl mě pořád baví, dává mi smysl. Zrovna jsem se vrátil z tábora Vlčat a doufám, že ještě pojedu.

A odtud pochází i tvá přezdívka „Žokej“?

Ano, ale už si přesně nepamatuji, jak to vzniklo. Na koni jsem sice jezdil, ale později, než jsem tu přezdívku získal. Na koních jsem začal jezdit ve 13 letech a pokračoval jsem dalších deset let. Podle mě je ta přezdívka ze soubojů ve vodě, kdy sedíte na ramenou kamaráda a snažíte se shodit soupeře, který je stejně jako vy na ramenou. Tak jsem byl v téhle hře asi dobrý Žokej.

Přezdívka Žokej předurčila, co budu mít rád

Co tě na Lužánkách nejvíc baví?

Není to stereotypní práce, dokonce i v ekonomické oblasti máme pořád nové projekty a stále to někam posouváme.

Co se v Lužánkách za dvacet let tvého působení změnilo?

Jsou výrazně větší. Když jsem nastoupil na přelomu milénia, tak bylo teprve pět pracovišť: Lidická, Lesná, Lány, LabyrintLávka. (Pozn. redakce: nyní je deset pracovišť a Lávka už není samostatné pracoviště, je součástí pracoviště Legato) Byl jsem u začátků lužáneckého webu a informačního systému. A jedna velká změna, kterou už možná vůbec nevnímáme, jsou příměstské tábory, to je nová forma činnosti. Před deseti, možná dvanácti lety jsme měli pár příměstských táborů. Postupně počet narůstal až k dnešním dvěma stovkám. 

Bylo tedy víc pobytových táborů?

Ano, souvisí to s cenou, prodražila se organizace i doprava. A taky ubylo táborů v přírodě, protože je menší zájem brigádníků o práci vedoucích na letních táborech. Mladí mají více možností, jak si o prázdninách vydělat, a nemají tolik času odjet na tři týdny pryč. Navíc se v současnosti víc utrácí. Já jsem jako mladý kluk nepotřeboval telefon, neřešili jsme tolik oblečení, ani se necestovalo do zahraničí. Jezdilo se stopem a o prázdninách hlavně po táborech. Je tedy náročné najít lidi na prázdninové aktivity a tábory. U pobytových táborů se taky zkrátila doba trvání. Dřív se jezdilo na tři týdny, teď už na míň. Opět to souvisí s nedostatkem vedoucích, protože ti mají víc zájmů a chtějí si léto užít cestováním, na vzdělávacích letních Erasmech a podobně.

Díky velikosti organizace a hlavně Brna si můžeme dovolit i hodně specifické kroužky

A co naopak zůstalo v Lužánkách stejné?

Máme kroužky, které jsou v Lužánkách padesát, šedesát let a dokonce celých sedmdesát let Jako například dětský divadelní soubor Pirko, Zéeska (pozn. redakce: Zeměpisná společnost) a také Javorníček. A zachovaly se i typy činností. Třeba kolegyně Eva Horká vede Dívčí kluby. Možná se to dřív jmenovalo jinak, ale aktivity v daném kroužku zůstaly obdobné. Určitě přetrvává technika a různí modeláři, kteří tady byli vždycky. A to je specifikum Lužánek. Díky velikosti organizace a hlavně Brna si můžeme dovolit i hodně specifické kroužky, okrajové činnosti, které otevřeme jen pro pár zájemců. Příkladem může být Včelaření, 8bit nebo Dáma. 

A co se týče atmosféry v Lužánkách, v přístupu ke klientům, co se nezměnilo?

Myslím, že je to přátelská atmosféra a vstřícný přístup. Snažíme se klientům maximálně vyhovět po praktické stránce, ať už jsou to změny kroužků nebo třeba vrácení peněz. Snažíme se pochopit a vyjít vstříc, když se například změní ve škole rozvrh a rodiče potřebují upravit trávení volného času svých dětí. 

Co je tvoje nejoblíbenější jídlo?

Mám rád italská jídla, hlavně těstoviny ve všech možných podobách, které rád uvařím sobě i dětem. 

Jak jezdíš do práce?

Suverénně nejčastěji na kole.

Proč nemáš rád Facebook?

Obecně nemám rád sociální sítě, proto nemám žádný profil. Důvod je jasný a prostý, protože rád žiju v sociální bublině, kterou jsem schopný obsloužit sám. Myslím, že člověk se dokáže naplno věnovat a potkávat se třeba se třiceti přáteli, trávit s nimi čas, jezdit na výlety nebo pravidelně dělat nějaký sport. Myslím, že s lidmi ve své sociální síti bys měl žít, zajímat se o ně. Sociální sítě jsou založené na opaku. Máš dvě stě přátel a jen z příspěvků a obrázků víš, jak žijí. Mě to vlastně u lidí, se kterými se aktivně nepotkávám, ani nezajímá.

Rád žiji v sociální bublině, s lidmi, kterým se zvládám věnovat. Proto nemám rád Facebook

Co si vybavíš, když se řeknou prázdniny?

Tábor a poslední dobou hory, vysokohorská turistika.

Do jakých kroužků jsi chodil jako dítě?

Nejvíc jsem dělal orientační běh a sjezdové lyžování, pak jsem chodil do pionýra, počítačů a dalších kroužků.

Kéž by se zase jezdilo na třítýdenní tábory, přístup dětí se totiž v průběhu pobytu mění

Jezdil jsi na tábory? Na jaké?

Jezdil jsem jak na naše oddílové tábory s Vlčaty, tak i na tábory od táty z práce. Mrzí mě, že se už teď na tři týdny nejezdí tolik jako dřív. Přál bych si, aby se jezdilo i na měsíc. Tábor má totiž dynamiku, vyvíjí se přístup dětí v průběhu pobytu. Za týden naběhnou do táborového režimu, další týden si to začnou užívat a ten třetí týden jsou v lese úplně jako doma.

A jak sis si užil tábor, ze kterého ses před pár dny vrátil?

Byl jsem na chvíli na našem oddílovém táboře v Lomech u Kunžaku. Psal jsem rodičům, že se mi moc líbila atmosféra, jaká tam byla. Večer, kdy je ještě dlouho světlo, si každý našel aktivitu, která ho bavila. Někteří zpívali u ohně u kytary, jiní jen tak seděli a poslouchali, další hráli deskové hry, psali dopisy nebo studovali program na další den. Vše bylo bezproblémové a byla prostě pohoda, i když nás jezdí hodně, přes padesát dětí plus vedoucí.

Uvařil jsi na táboře něco dobrého?

Na vaření tentokrát nebyl čas a navíc máme skvělé kuchařky, ale v minulosti už jsem dětem na akcích i na táboře vařil. Děti jsou zvyklé na česká jídla, jako je třeba rizoto s hráškem, kukuřicí a kuřecím masem, sladké knedlíky a podobně. Žádné nové a intenzivní chutě nemají rádi. Co je pozitivní, tak zatímco ve školách děti nejí polívky, snídaně nebo svačiny, tak na táboře sní všechno. Souvisí to s tím, že jsou venku, v pohybu, někdy bývá zima, tak mají hlad a sní i to, co normálně ve školních jídelnách vrací. 

Děti na táborech sní i to, co normálně v jídelnách nemají rádi

Na jakých táborech a aktivitách se podílíš jako vedoucí?

Obecně jezdím hlavně s oddílem. Příští rok bych chtěl jet na tábor na delší dobu. Letos s kolegou Liborem z pracoviště Louka mám příměstský tábor Beachvolejbal, což je lužánecká novinka. A v následujícím školním roce jsem slíbil, že budu mít na technickém oddělení kroužek Základy HTML a CSS, který je pro děti ve věku 10 až 15 let. V budoucnu bych chtěl mít matematiku jako přípravu na přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia. To jsou věci, které mě baví a zajímají.

Jaká aktivita ti v Lužánkách chybí?

Měli bychom se víc věnovat seniorům, kteří mají o aktivní trávení volného času velký zájem. Už se takovým aktivitám věnujeme, ale chtěl bych to do budoucna víc podpořit. Jen je to těžko uchopitelné, protože záběr zájmů seniorů je velký.


Kdo je ředitel Jan Ondroušek?

Čtyřiačtyřicetiletý ekonom, který se narodil a žije v Brně. Studoval odbornou matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, vystudoval na Karlově univerzitě školský management a nyní studuje management vzdělávání. Od roku 1999 působí na ekonomickém oddělení SVČ Lužánky a 1. července 2019 byl jmenován ředitelem. Má dvě dcery ve věku 12 a 14 let.


Autorka: Kristýna Kolibová

Fotografie: Jan Ondroušek, Archiv SVČ Lužánky

 

Print Friendly, PDF & Email

Mohlo by vás také zajímat

Napsat komentář

Ochrana proti spamu (CAPTCHA) *