Domů Novinky ROZHOVOR: Práce s dětmi, atmosféra a nadšení mě okamžitě pohltily, říká externistka Jitka Řehořová

ROZHOVOR: Práce s dětmi, atmosféra a nadšení mě okamžitě pohltily, říká externistka Jitka Řehořová

25.1.2021

V největším volnočasovém středisku v Česku pracuje kolem tisícovky lidí. Z toho necelých devět stovek tvoří externisti a externistky. Často mladí lidé, studenti a studentky, které naplňuje trávit čas s dětmi. Rozvíjet je v různých volnočasových aktivitách a zároveň tak posouvat i sami sebe. Nedílnou součástí lužáneckých pracovišť Lata, LegatoLinka je i  pětadvacetiletá Jitka Řehořová. Čtvrtým rokem vede polytechnické kroužky, které se staly námětem pro její bakalářskou a diplomovou práci. Jak propojila teorii s praxí a proč má ráda Lužánky? Dozvíte se z rozhovoru.


Proč sis vybrala pro vedení kroužků zrovna Lužánky?

O Lužánkách jsem věděla už na střední škole, ale příležitost zapojit se konkrétně do lužáneckého pracoviště Lata přišla až na vysoké škole. Koncem roku 2016 nám vedoucí katedry technické a informační výchovy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde jsem v té době studovala druhým rokem obor Pedagogické asistentství techniky a informatiky v kombinaci se Speciální pedagogikou, přeposlal mail od Mirky Dančákové s nabídkou možné spolupráce.

Po domluvě jsem zavítala na ukázkový výukový program. Práce s dětmi, atmosféra a nadšení pro práci mě okamžitě pohltily! Věděla jsem, že přesně tomu se chci po studiích i během nich věnovat. A uchvátil mě také skvělý tým lidí, který podpoří vaše nápady,  berou vás jako rovnocenného kolegu i parťáka a v případě potřeby se s Vámi rádi poradí.

Inspirujte se dětmi. Mnohdy i malá myšlenka dokáže člověka přivést na velké věci

Co tě baví na práci s dětmi?

Různorodost práce, flexibilita, jejich smysl pro humor, radost dětí ze společně stráveného času a jejich neutuchající entusiasmus. Také vděčnost za kroužek, jejich neuvěřitelná kreativita a nápady, které mě nepřestávají vyvádět z údivu. Děti mě neustále inspirují a posouvají neotřelými nápady vždy o kousek dál. Na vedení kroužku mě naplňuje pocit, že tahle práce má smysl. Vždy se od dětí něčemu novému přiučím, například co se týče novinek na sociálních sítích, co zrovna frčí u mládeže, jaké jsou k dispozici zajímavé portály, domácí kutilské projekty nebo třeba materiály.

Kde bereš inspiraci pro aktivity s dětmi?

Kde se dá. Na internetu, v běžném životě, v práci, ve škole, v přírodě, z cizojazyčných výukových portálů a publikací, v rodině, od partnera, známých a kolegů, od pedagogů ze škol, technicky zaměřených školení a podobně. Jakmile přijde nápad, ihned si jej někam poznačím, abych na něj nezapomněla. Jelikož těch nápadů se občas přes den urodí spousta a byla by velká škoda je nezkusit zrealizovat.

Důležitý je přátelský, ale spravedlivý přístup vyžadující disciplínu a vlastní odpovědnost.

Jak bys popsala svou metodiku a přístup?

Kombinace metod a forem, které jsou názorně demonstrační, slovní, praktické s převahou kooperativní výuky, včetně individuální a individualizované výuky. Princip kroužku i jiných aktivit pak funguje na myšlence mastery learningu.* (viz vysvětlení)

Důležitý je přátelský, ale spravedlivý přístup vyžadující disciplínu a vlastní odpovědnost. Mít nastavená pravidla a hranice, za které se nejde. Rozlišit čas na práci a čas na zábavu. Mít jasně dané, že sice je vztah vzájemně přátelský a férový, ale také je tu autorita spojená s odpovědností za skupinu. Proto je v daný moment nutné dodržovat nastavená pravidla a mít respekt i úctu k sobě navzájem, aby to bylo ku prospěchu všech.

*Přeloženo z angličtiny jako Mistrovské učení je vzdělávací strategie a vzdělávací filozofie navržena Benjaminem Bloomem v roce 1968. Jde o soubor skupinových, individualizovaných, výukových a učebních strategií založených na předpokladu, že studenti dosáhnou vysoké úrovně porozumění v dané oblasti, pokud jim bude poskytnut dostatek času. (Zdroj: wikipedie.cz)

Na jakou příhodu, komentář nebo výtvor dětí ráda vzpomínáš?

Za čtyři roky, co vedu kroužky, se toho událo opravdu hodně.  Nejlepší jsou inovátorské projekty našich elektrokoumáků. Pokaždé jen trnu, aby nám Lata nevyletěla do povětří. Všechny výtvory jsou krásné, těžko lze vybrat konkrétní příklad. Ale pokud bych měla něco vypíchnout, pak by to jistě byly svítící houbičky, které se klukům neuvěřitelně povedly a vypadaly jako živé.

Díky diplomové práci vznikla v kroužku lampička, váza vytištěná na 3D tiskárně nebo konferenční stolek.

V diplomové práci ses věnovala „Interiérovému designu v rámci polytechnických výukových programů“. Můžeš krátce popsat, jak jsi tuhle tezi uvedla do praxe v kroužku?

Tato práce navázala na její předchůdkyni, tedy mou bakalářskou práci. Vytvořila jsem vlastní třídílný koncept, v němž se žáci zabývají otázkami designu interiéru obytných prostor dle kritérií fiktivních klientů, tvorbou manuálů a realizací samotných výrobků, které si vybírají ze svého návrhu. Jelikož se v tomto projektu vzájemně propojuje hned několik technických, přírodovědných a environmentálních oblastí (k dispozici byl také 3D tisk, elektrotechnika, práce se dřevem a ostatními materiály), zkusila jsem koncept přenést do tří lekcí kroužku ElekTriky.

Klukům z kroužku jsem nechala zcela volnou ruku, a to jak při návrhu designu, tak i při tvorbě manuálů a samotné výrobě vybraných produktů. Zhotovili si tak kupříkladu Pixar lampičku, figurku Pacmana, vázu vytištěnou na 3D tiskárně, dřevěný mini konferenční stolek nebo držáky na klíče. Hlavní myšlenkou bylo, aby si děti vyzkoušely zábavnou formou něco z praxe, co by se jim mohlo hodit, až si budou zařizovat bydlení nebo vybírat povolání. A zároveň, aby si vyzkoušely spoustu nových technik, nástrojů a programů na počítači.

Co se ti z teorie osvědčilo a kde jsou naopak mezery, prostor pro vylepšení?

Osvědčily se mi všechny tři části programu včetně vybraných počítačových programů. Projekt bych vylepšila přidáním více zajímavých klientských karet a zkusila bych zapojit i holky.

Už začátek školního roku 2020 nezačal pro volnočasové aktivity v Lužánkách ideálně. Jak ses vypořádala s distanční výukou?

Vytvořila jsem video návody a online kvízy na zopakování probrané teorie. Nicméně se kroužek ElekTriky na podzim dálkově neuskutečnil, protože většina rodičů chtěla pouze prezenční výuku.

Distanční výuka mě přiměla hledat nové cesty, kreativní možnosti a způsoby, jakými by bylo možné vytvářet elektro projekty doma.

Jaká jsou pro tebe úskalí distanční výuky a co ses naopak díky jinému přístupu naučila?

Problematická je praktická práce. Každý nemá možnost pracovat doma s pájkou nebo obdobným vybavením, kterým je náš kroužek, nebo obecně technicky zaměřené kroužky, specifický. Každopádně mě to přimělo hledat nové cesty, kreativní možnosti a způsoby, jakými by bylo možné vytvářet elektro projekty jen z věcí, které mají děti doma.

Na co se těšíš v novém roce 2021, kdy už snad bude možné organizovat kroužky normálně?

Těším se na „terénní spuštění“ dlouho připravovaného projektu Polybus, na kterém společně s Mirkou Dančákovou a ostatními pracujeme. Také bych chtěla od příštího roku otevřít nový kroužek jen pro holky zaměřený na polytechniku, který by zahrnoval 3D tisk, elektro, dřevo, šperky, modelařinu a další podobné věci, s cílem podpořit rozvoj (poly)technického myšlení právě u ženského pohlaví.

 

Kdo je Jitka Řehořová?

Pětadvacetiletá pedagožka pochází z Kuřimi a vystudovala na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity obor Učitelství technické a informační výchovy spolu se speciální pedagogikou pro základní školy. V Lužánkách působí čtvrtým rokem na Latě, Legatu a Lince, kde vede kroužky ElekTriky a dřevo kroužek v kombinaci s elektrem. Kroužky jsou určené dětem ve věku od 8 do 15 let.


Autorka textu: Kristýna Kolibová

Fotografie: Jitka Řehořová a fotobanka

Print Friendly, PDF & Email

Mohlo by vás také zajímat