ROZHOVOR: Na táborech jsem se naučil vše důležité pro život, zhodnotil ředitel SVČ Lužánky Milan Appel

Na desítkách letních táborů byl účastníkem, vedoucím i kuchařem. Měl na starosti celotáborové hry, programy, logistiku a užil si i práci v kuchyni. Dlouholetý ředitel SVČ Lužánky a náčelník tábornického oddílu Vlčata Milan Appel patří mezi zkušené táborníky. Organizoval tábory pro nejmenší i starší děti, a to v Česku i v zahraničí. Na které tábory vzpomíná nejraději a jaké připravuje letos?

Který tábor ti utkvěl nejvíc v pa­měti a proč?

Nejraději vzpomínám na dva tá­bory Kočovného divadla – v roce 1986 Werichovo Fimfárum a v roce 2003 Svěrákův Lotrando a Zubejda. Přes propast sedmnác­ti let a tudíž úplně jinou generaci dětí byly ty puťáky skoro stejné. Spojovala je svoboda kočovného života potulných herců, atmosfé­ra divadla, nervozita před před­stavením i euforie při úspěchu. Ty tábory byly výjimečné kombi­nací třítýdenního bezstarostné­ho toulání jihočeským pohrani­čím a na druhou stranu dřinou při zkoušení, nočními přesuny, ob­časným hladem, který se střídal s hodokvasem.

A jaký byl pro tebe nejsilnější zážitek?

Dharma – tábor, který jsem chys­tal spolu se svým synem Mate­sem pro pětadvacet bývalých členů našeho oddílu Vlčata. Ma­kali jsme na tom tři čtvrtě roku a nic tak vymazleného jsem za celý svůj život sám neudělal. Dějem, rekvizitami, náročností. Vložili jsme do toho nápady, které jsme oba dva léta nosili v hlavě.

Co ses na táborech naučil?

Podobně jako Robert Fulghum v mateřské škole jsem se já na tá­boře naučil asi všechno, co oprav­du potřebuji znát pro život. Získal jsem jak praktické dovednosti, například topení v kamnech, se­kání trávy a práci s kdejakým ná­řadím, tak i mnohem důležitěj­ší věci. Hodnoty, jako je pokora, trpělivost, naděje a schopnost polknout vlastní ego ve prospěch týmu. Na táborech jsem se taky naučil vidět krásu přírody i krá­su dětí.

Jak se podle tebe změnily po­slední tři generace táborníků?

Myslím, že děti jsou pořád stejné. Dnes jsou možná sebevědomější, vzdělanější, snad zbrklejší a míň soustředěné. To důležité však zů­stalo. Potřebují naši pozornost a důvěru. Když jim nabídneme ro­mantiku a prostor pro rozvoj do­vedností a vzájemných vztahů, vděčně po nich sáhnou. Kdysi i dnes.

Jaké tábory chystáš na letošní léto?

Mám dva vlastní projekty; dva­náctidenní tábor pro dvouleté až pětileté skřítky s rodiči ve sta­nech uprostřed lesů České Kana­dy a desetidenní kurz pro táty a syny mezi zatopenými lomy Ry­chlebských hor. A jeden sportov­ní tábor na Vysočině absolvuji jako mentor nového hlavního ve­doucího z lužáneckého pracoviš­tě Louka.

Autorka textu: Kristýna Kolibová

Fotografie: Milan Mikin Appel