Není králík jako králík

V parku Lužánky je stále o zábavu postaráno. Někdy tu pobíhají prasátka, jindy poskakují králíci. Starostliví kolemjdoucí často navštěvují Středisko volného času Lužánky nebo volají policii, aby o králících informovali.  Ale komu opravdu patří, čí jsou?

Součástí SVČ Lužánky je přilehlá zahrada, kterou obývají kozy, slepice, morčata a také králíci. S rekonstrukcí lužáneckých skleníků a otevřením zahrady rozšířili své působiště na celý park. Jsou to ale zvířátka chytrá a umí si s postupným rozšiřováním svého teritoria poradit.

I když vesele hopsají po celém parku, přesně ví, kudy se dostat zpátky do zahrady, kde mají veškeré své zázemí, potravu, vodu, úkryt i kontrolu zdravotního stavu. Přes nebezpečí, která na tyto králíky při volném pohybu číhají, jako jsou psi, auta nebo kola, žádný z lužáneckých, „volně“ žijících králíků nechybí. To se však nedá říct o králících – domácích mazlíčcích, kterých v parku stále přibývá.

„Pro králíčka vypuštěného do parku je to naprosto cizí prostor, ve kterém pravděpodobně nepřežije. Prosíme majitele, aby se svých králíků tímto způsobem nezbavovali,“ apeluje vedoucí přírodovědného oddělení SVČ Lužánky Marcela Zajíčková.

Pokud tedy příště potkáte v Lužáneckém parku spokojeně se pasoucího nebo hopsajícího králíka, nemusíte nikam volat. Nic mu nechybí, ví, kde má domov. Doufejme, že s jinými králíky, kteří si s nechtě nabytou svobodou neví rady, se potkávat nebudete. „Těšíme se, až bude rekonstrukce skleníků dokončena a budeme vás moci na naši zvířátkovou zahradu pozvat. Ať se o všem přesvědčíte na vlastní oči,“ dodala Zajíčková.

Autorka: Kristýna Kolibová

Fotky: Marcela Zajíčková, Kristýna Kolibová, archiv SVČ Lužánky