Výtvarný projev je další jazyk. Vytvářet se dá z pudinku, želé nebo šroubků
Její silnou touhu pracovat v Lužánkách dokazuje i to, že když na škole uviděla letáček s nabídkou externí spolupráce, schovala jej rychle do kapsy, aby se o něm nedozvěděli další případní zájemci. Výtvarnice a arteterapeutka Radka Rubešová, která se považuje za drzou rebelku, se po desetileté mateřské vrací do Lužánek a chystá kroužek Mandalohraní, Scrapbookový ateliér či dívčí příměstský tábor.
Radka během rodičovské dovolené stihla vychovat tři děti, napsat čtyři knihy a absolvovat pětiletý výcvik ve skupinové psychoterapii se zaměřením na arteterapii. „V Lužánkách jsem před prvním porodem pracovala dva roky, kde jsem vedla klasické výtvarné kroužky, keramiku,“ říká Radka, jejíž výtvarné nadšení se časem zvětšovalo a ona hledala různé cesty, jak jej vyvolat i u dětí. „Už dlouho se každý pátek scházíme na Lysce s kamarádkami a jejich dětmi a tvoříme.“ Radka měla s kamarádkou Veronikou vždy pocit, že mají skvělé, neotřelé nápady, které se liší od nápadů ve výtvarné literatuře z knihkupectví. „Zároveň jsme byly osloveny nakladatelstvím, zda bychom nějakou knihu nechtěly napsat. Což nás moc bavilo, najednou nešlo jen o jednorázové nápady, ale šlo je sdílet i s širším publikem.“
Lužánky pro Radku symbolizují svobodný prostor, jaký potřebuje, aby mohla dělat věci, které ji baví a dávají jí smysl. „Při své výtvarné práci kladu velký důraz na prožitek a zážitek, nejde mi ani tak o konkrétní výrobek, ale o celou cestu, která jej provází.“ A vytvořením výrobku celý proces nekončí, nastává získávání zpětné vazby. Nejvíc technických výtvarných znalostí nabrala v dětství při návštěvách základní umělecké školy, kdy prošla grafikou, modelováním a na těchto základech staví dodnes. „Mou dobrou schopností je, že dobře dokážu veškeré techniky kombinovat mezi sebou, dostávat je do různých kontextů, souvislostí a objevovat nové.“ Že ji sebevzdělávání velmi baví, dokládá faktem, že začala studovat arteterapeutickou techniku Práce v hliněném poli, při níž sedí klient u krabice vyplněné hlínou, nějakým způsobem v ní tvoří a Radka zastává pozici průvodce, který jej tvořivým procesem vede. „Nejde o to, co si konkrétně vytvoří, ale především o ruce a jakým způsobem se hlíny dotýkají, jak ji používají.“
Přestože se Radka za velkého odborníka nepovažuje, její knihy slaví úspěch. „Myslím, že v Lužánkách jsou větší odborníci na téma keramiky a že se s nimi na určité úrovni nemůžu vůbec měřit, ale to, co mám, je odvaha a drzost. To, že se odvažuju ukazovat svou cestu i ostatním pedagogům,“ objasňuje nad knihou Ruce v hlíně. Radčino další literární dílo se nazývá Nápady na rodičovskou dovolenou, která může posloužit i jako návod pro tatínky, jež mnohdy netuší, co s malými dětmi mohou všechno vyvádět. „Když je dítěti pět, tak každý táta ví, že s ním může jezdit na kole a dělat chlapácké věci, ale co se dá tvořit s dvouletými či tříletými, tam ta představa mnohdy chybí.“ Jedná se hlavně o náměty na domácí kutění, na práci s nářadím nebo tipy, jak pomáhat mamince, co jí ulehčit, aby na vše nebyla sama či jak jí udělat radost, například upéct dort. Knihu Výchova prožitkem vnímá Radka za nejzásadnější. Publikace je průvodcem pro pedagogy mateřských škol během celého školního roku. „Výhodou je, že není pouze popsaný konkrétní výrobek, ale je to od začátku do konce přes nejrůznější hry, včetně námětů na zpětnou vazbu. A podle ohlasů je kniha opravdu používaná. Je fajn slyšet, když někdo přijde a řekne, že ji zná, má na stole a otevře, když potřebuje něco vymyslet.“
Ventilujte své myšlenky a starosti ven pomocí hlíny
A kde bere Radka tvůrčí inspiraci? „Buď můžete stavět na zkušenosti, nebo na své fantazii a vlastních představách, jak by to asi mohlo být, není nutné všechno zažít. Nejlepší je, když jde člověk po ulici a z ničeho nic mu přiletí myšlenka, napadne ho, jaký výtvarný materiál se hodí a co přesně použít. Není to vydřené a jde to s velkou lehkostí.“ A že má nápady opravdu originální. Děti sice nejvíc baví hlína, ale kromě té si na výtvarném setkání pomačkají třeba i pudink, želé nebo alobal. Pudink se používá hlavně u batolat, která experimentují a zkoušejí, co vše s rukama mohou dělat. Dítě pudink prohmatává, čímž vytváří výtvarné dílo. Za další překvapivé pomůcky prožitkové výtvarné výchovy můžeme považovat třeba sádrový obvaz, hřebíky či polystyren.
„Výtvarný projev je v podstatě další jazyk, kterým hovoříme a je potřeba se ho učit, kultivovat, rozvíjet a neustále používat. Ne všechny věci se dají jednoduše explicitně vyjádřit slovy a jsou lidé, kteří mají natolik bohatý vnitřní život, že jej slova nemůžou obsáhnout,“ proto je podle Radky skvělé, když existuje jiný způsob, jak tyhle věci ventilovat ze svého nitra ven, dostat je na papír či obtisknout do hlíny jako hmatatelný tvar. „Je to úlevné nejen pro člověka samotného, ale že mu mohou porozumět i ostatní, kteří z nějakého důvodu nejsou ochotni chápat pouze skrze slova.“ A za důležitou formu komunikace to arteterapeutka považuje i u předškoláků, jejichž slovní zásoba je omezena.
A co Radku na vydaných knihách během rodičovské dovolené bavilo nejvíce? „Že to jsou reálně hmatatelné věci. Není to práce, která leckdy v běžném života běhu vidět není. Vím, že tohle jsem udělala, vzalo mi to čas, energii a tohle z toho reálně vzniklo, nezmizí to a lze to chytnout do ruky,“ vysvětluje.
Návrat do Lužánek si Radka užívá ve velkém, mezi její plány patří dva nové kroužky, které se liší od jejího doposud obecného výtvarného kroužku. Zájemci se mohou hlásit třeba do Mandalohraní nebo na Scrapbookový ateliér. Na příští rok chystá tvořivý prožitkový víkend pro matky a dcery příhodně v termínu Mezinárodního dne žen.
Text: Barbora Sittová
Fotografie: Karolína Svobodová
