Díky výukovým programům se stáváme celebritami

Středisko volného času Lužánky nabízí v průběhu roku výukové programy na deseti pracovištích po celém Brně. Jedním z nich je také pracoviště Labyrint v Bohunicích, které se specializuje na dramatickou výchovu. Na to, jak výukové programy vznikají a jak probíhají, jsme se zeptali vedoucího Labyrintu Tomáše Doležala.

Labyrint je zaměřený především na divadlo. Promítá se dramatická výchova také do vašich výukových programů?

Ano, jako hlavní metodu pro realizaci našich výukových programů používáme divadlo a dramatickou výchovu, občas také filmovou výchovu. Naším cílem je zprostředkovat atraktivním způsobem učební látku žákům a zároveňinspirovat učitele. Učitel je pro nás partner, nabízíme mu spoluúčast na programu a záleží jen na něm, zda se chce zapojit. Každý rok nabízíme zhruba čtyřicítku ověřených výukových programů, které postupně inovujeme. Jsme spokojení, že rok od roku nám přibývají noví zájemci.

Byly vaše výukové programy v roce 2017 oproti jiným rokům něčím jiné?

V loňském roce jsme realizovali přes osmdesát programů, což znamená minimálně jeden program týdně. Naši nabídku obohatil především týden výukových programů Brno, město, kde žijeme, který proběhl v zimě 2017. Díky tomu jsme vymysleli čtyři nové programy zaměřené na lokální tematiku. Obzvlášť se nám povedl program pro mateřské školy s názvem Drak nebo krokodýl, který dál ověřujeme a rozvíjíme i v tomto roce.

A jak tedy program Drak nebo krokodýl probíhá?

V rámci zmíněného týdne výukových programů s tematikou města Brna jsme se rozhodli, že nabídneme program, který bude cílit na menší děti (pro ty jsme zatím tolik programů nenabízeli) a bude vycházet z pověsti o Brněnském drakovi. Děti v jeho průběhu seznamujeme s dvěma známými verzemi pověstí o drakovi (dle psaných předloh O daru knížete a O drakovi, který žije u řeky Svratky) a přidáváme jednu smyšlenou, kterou dětem vypráví samotný drak. Poté si děti vymyslí svoji vlastní verzi, kterou samy na závěr i zahrají. Každé dítě si odnese také něco na památku – vlastnoručně vyrobeného dráčka z kolíčku na prádlo a pro skupinu společně vyrobí loutku draka, se kterou poté hrají svoji vlastní verzi pověsti. Je fajn, že je program jak naučný, tak také divadelní a rukodělný.

Máte nějaký zaběhlý postup, v rámci kterého výukové programy u vás na pracovišti vymýšlíte a tvoříte?

Tvorba našich výukových programů probíhá v našich hlavách neustále. Někde zahlédneme zajímavý příběh nebo v knihovně objevíme knížku, na kterou už delší dobu padal prach. Také se často dočteme něco aktuálního v novinách nebo čerpáme z nejrůznějších historických událostí. Nejdřív se zrodí koncept, námět, který promýšlíme a hledáme k němu klíč, jak celé téma uchopit. Pro výukový program je dále stěžení funkční struktura – většinou děti na začátku čeká nějaká rozehřívací aktivita, poté vstup do tématu, následuje třeba hraní rolí a důležitý je také konflikt a závěrečná reflexe. Celý proces je velmi podobný tvorbě divadelní inscenace.

Napadá tě na závěr nějaká vtipná nebo a zajímavá historka z výukového programu?

Mám jednu, která se stala už dřív. Byl jsem na výletě v přírodě s rodinou a potkali jsme jednoho hocha s maminkou. Ten se na mě podíval a povídá: „Jé mami, já toho pána znám! Ale teď nevím – buď z televize, nebo z Lužánek.“ A já jsem mu odpověděl: „Bé je správně!“ My si totiž ani neuvědomujeme, že díky našim výukovým programům se stáváme takovými malými celebritami.

Text: Anna Petrželková

Fotografie: Archiv SVČ Lužánek