Maringotka pro principála: jako když kluci dostanou do ruky Lego nebo Merkur a u toho si můžou dát pivo
Na podzim minulého roku oslavil principál Cirkusu LeGrando Jovan M. Jovanovski čtyřicáté narozeniny. Na počest kulatin principála vymysleli a zrealizovali jeho kamarádi z cirkusu velkolepý projekt. V naprostém utajení a za finanční podpory asi čtyřiceti přátel vznikala od minulého léta v jedné jihomoravské stodole maringotka. Klíče oslavenec slavnostně obdržel v říjnu a maringotka s nápisem „principálovo“ už třičtvrtě roku zdobí zahradu Legata. O stavbě a o tom, jak celý nápad vznikl jsme si povídali s jedním z realizátorů projektu – Milanem Rožtekem.
Kdo vlastně přišel s nápadem postavit maringotku pro principála?
Nápad vznikl na konci zimy 2017 u nevinného posezení v Montáně (oblíbená restaurace LeGranda, pozn. red.). V ten moment ale nikdo nevěřil, že by se takový projekt mohl doopravdy uskutečnit, a proto se hledaly i jiné varianty daru k Jovanovým čtyřicátinám. Až teprve někdy koncem května nám nečekaná náhoda přihrála starý jednoosový přívěsný vůz od vodáků z Rousínova, ve kterém se kdysi vozily za autobusem kajaky a kánoe. Slovo dalo slovo a sen o maringotce pro principála se stal realitou. Samozřejmě to celé zůstalo přísně utajenou akcí.
Kdo všechno se tedy do stavby maringotky zapojil?
Kdo mohl a chtěl. Nejvíc času a energie investovali Jovanovi blízcí přátelé, které skoro denně vídal. Bylo dost těžké udržet tajemství a mít Jovana pořád tak blízko.
A finančně?
Co se financování týče, vznikl tajný spolek „Principálovo“ a také speciální účet pro tuto akci. No a opravdu všichni oslovení finančníci investovali tolik, kolik mohli nebo chtěli a dokonce pár měsíců nic neprozradili. To se cení. Existuje k tomu i kronika a je možné do ní nahlédnout.
Jak dlouho a kde jste maringotku stavěli?
Odhadem to byly tak čtyři měsíce nepravidelného scházení se, vymýšlení, nakupování a urputného stavění. Maringotka se stavěla ve „Třinácté komnatě“, což byla stodola v Rousínově. Do této stodoly měl Jovan přísný zákaz vstupu. No a naštěstí to vydržel.
Takže jste to všechno dělali vlastnoručně? To muselo být dost náročné.
Ano, skoro vše jsme dělali vlastnoručně. Nejtěžší bylo, když se sešlo málo lidí a termín kolaudace se blížil. Náročná byla taky střecha, tu jsme mohli montovat až na ulici před stodolou.
Byly tam i nějaké vtipné momenty?
To, že Jovan musel vlastnoručně nastříkat na vrata stodoly nápis Třináctá komnata, vůbec totiž nechápal proč. A taky, že se nacházel od našeho díla asi pět kilometrů daleko, a netušil, co se tam skrývá… No a všeobecně celá akce byla veselá, jako když kluci dostanou do ruky Lego nebo Merkur a u toho si můžou dát i to pivo.
Takže když jste měli maringotku hotovou, převezli jste ji na zahradu Legata a tam ji oslavenci předali?
Ano, byla to dobrodružná cesta na odtahovce. Jediný problém byly troleje v Kohoutovicích, ale naštěstí se předem vše zjišťovalo, a tak jsme nezajiskřili. Na zahradě Legata to už byla pohoda. Převoz byl spojen rovnou s kolaudací a předáním dárku oslavenci. Přítomní byli skoro všichni členové tajného spolku „Principálovo“. Byl to moc krásný moment pro všechny, nejen pro oslavence.
Na závěr by mě zajímalo, jestli máte v rukávu nějaké další podobně „bláznivé“ nápady?
To ano, maringotku však už určitě ne. No i když, kdo ví. Jak říká náš Cirkus Papa Karl-Heinz ze Stuttgartu: „Všechno je možné, i nemožné je možné.“
Text: Anna Petrželková
Fotografie: Archiv Cirkusu LeGrando
