Hlas školáka je stejně důležitý jako hlas učitele
Je to už půl roku, co se skupina pracovníků z Lužánek vydala na pracovně-vzdělávací cestu na Island. Program cesty byl nabitý – lužánečtí cestovatelé nahlédli do místních škol, spřátelených center volného času i organizací zaměřených na vzdělávání dospělých a zahraniční spolupráci. Jako pedagogický vrchol programu většina cestovatelů po návratu označila návštěvu školy poblíž druhého největšího města Islandu – Akureyri. O přístupu k dětem i učitelům, vůdčích schopnostech, společenské odpovědnosti a demokratických principech jsme si proto povídali s její ředitelkou Ingou Sigrún Atladóttir.
Ingo, jak byste popsala vaši školu člověku, který o ní nikdy neslyšel?
Naše škola se jmenuje The Leadership Community Álfaborg / Valsárskóli. Álfaborg jsou jesle spolu se školkou a ve Valsárskóli máme první i druhý stupeň základní školy. Jak název napovídá, jsme zaměření na vůdčí schopnosti našich studentů, a zároveň klademe velký důraz na společenskou odpovědnost.
Co to konkrétně znamená?
Prakticky to znamená, že všichni naši studenti jednou týdně navštěvují dílnu, kde se navzájem učí různé dovednosti, a zároveň zde prohlubují své vůdčí schopnosti. Studenti jsou tak vedeni nejen k vlastnímu vzdělávání, ale také se podílí na vzdělávání svých spolužáků. Společenskou odpovědnost našich studentů zase rozvíjíme tím, že společně budujeme školní demokracii. Každý týden máme radu, kde všichni studenti, ale i zaměstnanci školy diskutují o různých tématech spojených s výukou a chodem školy. Kdokoli může navrhnout, o čem se bude diskutovat a na závěr o tom společně hlasujeme. Každý má jeden hlas bez ohledu na to, jestli se jedná o učitele nebo malé dítě. Hlas učitele pro nás neznamená víc než hlas toho nejmenšího školáka.
Jak byste popsala současný stav islandského školství?
Naše školství ovlivnil především kolaps islandského hospodářství v roce 2007. Ten zapříčinil zásadní obrat v islandské morálce, a hlavně změnil pohled na výuku. Islanďané vždy důvěřovali vládě a oficiálním institucím, ale před rokem 2007 význam demokracie spíše podceňovali. Školní osnovy, které jsme zavedli před pěti lety, se výrazně odlišují od těch předchozích. Nově je v nich kladen důraz právě na rozvoj samostatnosti, vůdčích dovedností, demokratických principů a sociální odpovědnosti dětí.
A jak se nové školské osnovy odrazily ve vašem přístupu k výuce?
Od hospodářského kolapsu uplynulo poměrně dost času a mnozí začínají osnovy založené na demokratických principech zpochybňovat, což je škoda. My ale myšlenku demokracie držíme a díky tomu jsme se dostali mnohem dál, než většina islandských škol.
Jak u vás tedy probíhá běžný vyučovací den?
Náš školní den začíná ráno v 8:05 a končíme v 14:30. Běžnou výuku doplňujeme hrami, výtvarnými a venkovními aktivitami. Studenti mají vyučování rozdělené do bloků a v pauzách mezi bloky si hrají venku.
Takže klasické předměty nevyučujete?
Místo předmětů máme tematické oblasti, ty vždy trvají sedm týdnů a prolínají se v nich všechny klasické předměty. Momentálně například probíráme téma technologie, takže studenti se o technologiích učí v širších souvislostech a ze všech možných úhlů pohledu. Přestože někdy výuka zahrnuje práci s učebnicemi, snažíme se vždy zařadit nějakou hru nebo jinou aktivitu tak, aby studenti byli v hodinách co nejvíc aktivní.
Jak staré děti k vám chodí? A z jakého sociálního prostředí pochází?
Na Islandu prakticky nemáme soukromé školy, a proto i ta naše je státní. Naši studenti pochází jak z malého města, tak i z venkova. Věkové rozpětí školáků je od jednoho roku do šestnácti let a celkem jich tu máme 78.
Jakou roli u vás zastává učitel?
Pracuje u nás celkem třináct učitelů a platí pro ně stejná pravidla jako pro děti. Myslím, že pokud máme vyznávat školní demokracii, je tento přístup nezbytný. Naši studenti si mohou stěžovat, pokud cítí nespravedlnost ze strany učitelů a stejně to funguje i opačně. Všichni společně budujeme naši malou komunitu a studenti i učitelé se na ní podílejí stejnou měrou.
Vztahy mezi učiteli a žáky však nejsou vždy ideální. Jak pracujete s emocemi dětí a jak řešíte případné výchovné problémy?
Každý je zodpovědný sám za sebe. Pokud se žák nebo učitel necítí komfortně, prostě nám to řekne. Netolerujeme špatné chování a společně vytváříme komunitu, kde by měl být každý šťastný a zdravý. Pokud se jedná o nějaký závažnější problém, tak máme k dispozici psychologa ze sousedního města a na poruchy učení také speciálního pedagoga.
Jakou roli u vás hraje okolní příroda a místní komunita?
Okolní přírodu ve vyučování aktivně využíváme, děti od 4 do 13 let u nás dokonce mají speciální vyučování v přírodě. Místí komunita naši školu velmi podporuje – navštěvujeme místí firmy, obyvatele i centrum jógy. Rádi říkáme, že naše škola je srdcem místní komunity a snažíme se spolupracovat, jak to jen jde.
A moderní technologie k výuce využíváte?
Moderní technologie používáme k výuce denně a stále se učíme, jak je efektivně ve vzdělávání využívat. Máme dostatek počítačů, při výuce využíváme internet i tablety a děti jsou na ně zvyklé.
Mohou u vás děti zůstat i po vyučování? Nabízíte jim nějaké volnočasové aktivity?
Máme centrum mládeže a hudební školu. Za sportem děti většinou chodí do jiného města. V tematických vyučovacích oblastech natáčíme filmy a některé děti si natáčení tak oblíbily, že na svých filmech pracují i po škole. Malé děti se u nás také učí vařit, šít, malovat a zpracovávat dřevo.
Už je to půl roku, co vás navštívila skupina pracovníků z Lužánek. Jste společně stále v kontaktu?
S Lužánkami jsme stále v kontaktu a momentálně plánujeme společný projekt, který je ve fázi příprav. Projekt bude zaměřený na vůdčí schopnosti a jejich využití v přírodě i v umění, chceme propojit děti od 13 do 16 let z Valsárskóli a z Lužánek. Opravdu doufám, že to vyjde, protože jsem přesvědčená, že se od sebe můžeme ještě hodně naučit.
Text: Anna Petrželková
Fotografie: Archiv SVČ Lužánky
