/

ROZHOVOR: Baví mě to vzájemné nadšení, rychlost a důvěra, říká reprezentantka v psím spřežení

Ráda píše, fotí, chová čtyřicet ovcí a osm psů, se kterými závodí v různých disciplínách. Když se dozvídám, co všechno Lucka Schönová z lužáneckého pracoviště Lesná dělá a čemu se věnuje ve volném čase, říkám si, jak to může stíhat s takovým elánem a radostí? A ještě k tomu je v tom opravdu dobrá! Mushingu, tedy psímu spřežení se začala pořádně věnovat až z “kovidové nudy”. Už absolvovala mistrovství světa, má na kontě spousty medailí, reprezentuje Českou republiku a dokonce byla letos uvedena do Síně slávy v dogfrisbee za výjimečný přínos v rozvoji tohohle sportu u nás. Není divu, že se tak všestranná a schopná žena dostala až do Lužánek.


Jak ses k závodům psích spřežení dostala? 

Mám psy od roku 2002 a věnovala jsem se závodně různým psím aktivitám, od obran, stopování, přes agility, dogfrisbee, pasení ovcí a další. Můj mladý chodský pes Boogie, který měl našlápnuto na zářivou kariéru v dogfrisbee, bohužel ale v roce 2013 utrpěl úraz. Náš kůň mu přerazil nohu a dva roky jsme rehabilitovali. Byl zázrak, že mohl alespoň běhat, ale skákání pro frisbíčko už nepřicházelo v úvahu. Tak jsem s ním začala jezdit na koloběžce, na kole a běhat, ačkoli to je pes, který pro tahání není úplně typický. Na závodech jsem pak potkala mushera Martina a najednou jsem zjistila, že s ním žiju na Vysočině. A místo svých dvou až tří ovčáckých psů mám najednou taky spřežení uslintaných velkých bláznivých psů, které jsem nikdy nechtěla. :-)

Jak dlouho se tomu věnuješ? 

Psům a psím sportům od roku 2002. Konkrétně v mushingu jsem ještě nováček. Ten dělám pořádně jen pár let a vyloženě se spřežením jezdím teprve dvě zimy.

Můžeš nám přiblížit tvou smečku? Kolik máš pejsků, kde o ně pečuješ, v čem jsou závodní psi specifičtí, jaké rasy mohou závodit, kolik toho takový pejsek sní? 

Aktuálně mám osm psů, tedy dva chodské psy (jedenáct a šest let) a šest eurohoundů (tři mají tři roky, další čtyři roky, šest let a devět let) a partner Martin má osm eurohoundů. Choďáky* mám hlavně k ovcím, kterých máme zhruba čtyřicet. Ale choďáci hrají i dogfrisbee a běhají canicross a bikejöring, což jsou individuální mushingové disciplíny. Moji eurohoundi jsou pak hodně velká kuriozita hlavně v tom, že je nemám jen na mushing, ale všichni se věnují dogfrisbee a dokonce v něm i závodí. S Pikym bych se ráda letos kvalifikovala a zúčastnila se mistrovství světa. Jak tedy vidíte, závodit v psích sportech mohou v podstatě jakákoli plemena i kříženci. Hlavní je, aby je to bavilo. Jinak já to radši nepočítám, ale myslím, že mých osm psů sní zhruba čtyři kila masa a dvě kila granulí denně, ale samozřejmě záleží na ročním období a sezoně, v jaké se zrovna nacházíme. Saňoví psi bydlí venku, choďáci s námi uvnitř a když jedeme pryč, tak jsou na zahradě. Samozřejmě si do baráku na mazlení tahám i svoje saňové psy, ale to jen když je Martin pryč. Ten by osm psů v obýváku taky nemusel přežít. :-)

*Pozn.: Choďák je familiární pojmenování pro české národní plemeno chodský pes, který od 13. století doprovázel příhraniční Chody a byl využíván právě v pastevectví.

Závodit v psích sportech mohou jakákoli plemena i kříženci. Hlavní je, aby je to bavilo

Jak často musíte trénovat? A jak takový trénink vypadá? 

Opět záleží, v jaké se nacházíme fázi tréninku a co je náš vrchol sezony. Začínáme většinou v srpnu v pět hodin ráno kvůli vedru, a to zhruba dva kilometry silového trénování na koloběžce, postupně navyšujeme vzdálenost a rychlost. Mistrovství světa (pozn.: dále MS) “na suchu” bude letos v listopadu na trati dlouhé pět kilometrů, takže počítám s tréninky čtyřikrát týdně v zápřahu. K tomu ostatní dny procházky, plavání a běh na volno u koloběžky/kola/motorové čtyřkolky. MS na sněhu bylo letos v březnu, takže předtím jsem od listopadu do března natahovala vzdálenost až na potřebných deset kilometrů a jezdila jsem tréninky už s celým spřežením – na suchu na káře a na sněhu na saních. V březnu končí sezona, v dubnu už pak zapřaháme jen tak pro radost, když je chladno. Od května jsou většinou takové teploty, že postroje zase až do srpna odkládáme a užíváme si jiné aktivní radovánky, ale i flákání. 

Musíš něco trénovat i sama bez pejsků? 

Samozřejmě. Bez toho to hlavně v individuálním mushingu, jako je canicross, koloběžka a kolo, nejde. Pokud to těm psům nechcete kazit. Ale ani se spřežením není ideální, aby psi vláčeli špekouna.

Na jakých místech jsi závodila? Většina lidí si asi spíš představí sníh a sáně, ale ty jezdíš celoročně že? 

Závodíme od září do března. Když je sníh, tak na saních nebo běžkách. Když není, tak já osobně mám nejradši koloběžku. V mushingu jsem závodila kromě Česka na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Francii, Švédsku, Norsku a dalších evropských zemích. S dogfrisbee jsem toho ale projezdila mnohem víc, kromě celé Evropy i USA a Japonsko.

Důležité je se poučit, nikdy to nevzdat a hlavně se nesmíš začít bát

Určitě máš spoustu zážitků ze psích spřežení. Můžeš uvést jeden silný moment nebo situaci, ať už negativní nebo pozitivní, na který nikdy nezapomeneš a který tě ve výsledku posílil? 

Mám zážitků opravdu hodně. Negativní zážitky jsou hlavně pády, těch mám na kontě strašně moc. Jsem taková chodící pohroma. Na traumatologii jsem kvůli mushingu strávila fakt hodně času, mám spoustu jizev a bolístek. Důležité je se poučit, nikdy to nevzdat a hlavně se nesmíš začít bát. Doteď si vybavuju, jak mi půjčený pes ve 45 km/h odbočil ve sjezdu těsně před stromem doleva, já letěla vzduchem snad deset metrů. Aspoň mi to tak přišlo. Byla jsem ráda, že se mi povedlo samu sebe odvézt do nemocnice. Pozitivní zážitky ale převažují. Pro mě je zázrak každý trénink, když pejskové nadšeně letí, já cítím tu šílenou rychlost a oboustrannou důvěru. Občas proběhnu i Martinovy psy. S nimi ale nemám zdaleka takové napojení jako se svými, takže to není až taková euforie. 

Jsi součástí reprezentace České asociace sleddog sportů. Jaké úspěchy máš ze  závodů pod touhle záštitou? A který pro tebe nejvíc znamená a proč? 

Za českou repre jsem jela troje závody: MS na sněhu 2019, MS na suchu 2019 a MS na sněhu 2022. Nejvíc si vážím 6. místa na koloběžce se dvěma psy a letošního 10. místa se spřežením čtyř psů na saních. Jsem na saních úplně nová. Učila jsem se na nich jezdit loni z covidové nudy. V podstatě jsem tu loňskou zimu strávila vleže, jezdila po břiše takzvaně na Supermana a polykala sníh. Co to znamená? Sletíte na zem, jelikož neumíte zatáčet, držíte saně jednou rukou a psi vás vlečou po břiše, protože se jim nechce zastavit. Top 10 na světě pro takového nováčka a navíc se psy, kteří jsou na sprintový individuál nebo čtyřspřeží outsideři, je velký úspěch. Outsideři proto, že naši psi jsou šlechtění do větších spřežení na čtyřikrát delší tratě, než jsme absolvovali. Navíc myslím, že můj skoro devítiletý Cafu byl mezi těmi top týmy určitě jeden z nejstarších psů a pořád s radostí valil bomby, až mě to dojalo. Mám ale radost z každého závodu i tréninku. Baví mě rychlost a baví mě, jak to moje psí kluky baví. 

Loňskou zimu jsem strávila na “Supermana”, tedy vleže ve sněhu a vláčena psy

Jsi také několikanásobnou mistryní Evropy, dokonce i rekordmankou v počtu titulů v dogfrisbee. Nedávno jsi byla uvedena v této disciplíně do “síně slávy”. Můžeš krátce popsat, o jaký sport jde? 

Dogfrisbee je sport, kdy házíte létající talíře psovi. Buď pouze jeden a jde o distanční disciplíny například na vzdálenost, na přesnost nebo na čas. Anebo máte až deset disků a hrajete freestyle, který vám posuzují čtyři rozhodčí podle různých kritérií. Je to takový “free” sport a moje srdcovka, kde jsem poznala spoustu skvělých kamarádů z celého světa. S mojí milovanou Dixinkou jsme díky dogfrisbee zažily nezapomenutelné věci a procestovaly svět.

A jaká je situace v České republice – na jaké jsme úrovni ve srovnání s dalšími zeměmi, jaká komunita se psím spřežením věnuje a kolik lidí zhruba? 

Češi jsou v mushingu velice silnou zemí, z každého mistrovství si vezeme jedny z nejvyšších počtů medailí a téměř vždy se umístíme i v národních štafetách. Jinak Česká asociace sleddog sportů má zhruba osm set řádných členů.

Nauč nás prosím na závěr nějaké termíny z mushingu, tedy závodů psích spřežení. 

Gee (doprava), haw (doleva), lídři (psi, kteří běží v čele spřežení), lajny (šňůry na spřežení), krčák (krční spojka mezi lídry), plácačky (evropští saňoví psi), máničky nebo plyšáci (chlupatí nesaňoví psi, například retrívři nebo ovčáci), čtverky/šestky/osmičky (počet psů ve spřežení), mush go (startovní pokyn hlasatele), máš čas? (pojď si dát rum).

 

Lucie Schönová

Třiatřicetiletá Lucie Schönová pochází z Olomouce. Vystudovala obor Žurnalistika a anglická filologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako asistentka výzkumného a vývojového oddělení pro firmu Sobriety s.r.o., která se zabývala především vesmírnými technologiemi. Do Lužánek na Lesnou nastoupila na konci roku 2021 nejprve jako externistka, od dubna letošního roku je na poloviční úvazek na pozici propagační a administrativní pracovnice. Její náplní práce je administrativa, propagace, výuka a aktuálně také čeština pro Ukrajinské teenagery. Chová čtyřicet ovcí a osm psů, se kterými závodí nejen v psím spřežení, ale také v dogfrisbee a dalších psích aktivitách. Mushingu nebo také psímu spřežení se věnuje od roku 2014 a je reprezentantkou České republiky. Více informací také na mushing.cz.


Autorka: Kristýna Kolibová

Fotografie: Lucka Schönová z Lesné

Podobné příspěvky