Domů Novinky Javorníček, jedna velká rodina, která se protančila až k obdivuhodné šedesátce

Javorníček, jedna velká rodina, která se protančila až k obdivuhodné šedesátce

25.12.2018

Z velkého sálu v Lužánkách se ozývá zpěv a dupot dětských nožek. Právě začíná pravidelný nácvik folklorního souboru Javorníček. Přistupuji blíž a zatáhnu za kliku, v tu chvíli se mi naskytne pohled na malé děti, tančící pod vedením starších instruktorů v kroužku. V rohu místnosti sedí energická paní v letech a bystrým okem sleduje malé tanečníky a tanečnice v modrotiskových sukýnkách. Zakladatelka a vedoucí Javorníčku Marie Čápová folklorem žije už celých 60 let a trpělivě se dělí o folklorní bohatství s dalšími generacemi.


            V roce 1958 založila Marie Čápová spolu s manželem Josefem Čápem folklorní soubor Vlaječka, dětskou odnož folklorního souboru Vlajka mládí. Vlaječka se v roce 1969 přejmenovala na Javorníček, který již tenkrát nacvičoval v Domě pionýrů, dnešním Středisku volného času Lužánky. Již od samého počátku existence se Javorníčku dařilo: „Neměli jsme problémy se prosadit, už v roce 1959 jsme jeli do Prahy, kde jsme dokonce vyhráli celostátní soutěž. Tenkrát jsme nacvičili Pionýrský hektar kukuřice. Měli jsme takové stylizované kroječky a s tím jsme velice uspěli, protože kukuřice, ta byla tehdy strašně politicky důležitá pro režim,“ s úsměvem vzpomíná Marie Čápová.

Z dvanácti členů se Javorníček rozrostl na kolos s dvě stě padesáti dětmi

            Čas plynul a Javorníček se rozrostl v jeden z největších folklorních souborů v České republice. Členů souboru postupně přibývalo, malí tanečníci odrůstali a mladí členové souboru se začali sami zapojovat do vedení. „Začínali jsme pouze s dvanácti dětmi, mohlo jim být tak deset, dvanáct roků. Dnes máme dvě stě padesát dětí, to je opravdu kolos. Máme tu děcka od čtyř do osmnácti let v několika tanečních kategoriích a tři muziky,“ vyjmenovává Marie Čápová, které členové Javorníčku neřeknou jinak než Majka.

            Kromě počtu členů se však v Javorníčku za ta léta změnilo jen málo. Největší změnu pocítil celý soubor, když před dvanácti lety náhle zemřel Pepa Čáp, který Javorníček založil, celý život jej také vedl a folklórem žil. „To pro nás všechny byla velká rána. Pepa tam najednou nebyl a my to nedokázali pochopit. Až poté nám došlo, že nás vlastně nikdy neopustil a že nás neustále střeží,“ vzpomíná na smutné období Jana Frolcová, bývalá členka, dnes PR manažerka Javorníčku. Přes nenadálou ztrátu se Javorníček dokázal rychle vzchopit a jít dál.

Javorníček jako součást života

            Folklorní soubor Javorníček, vycházející z tradic valašského regionu, oslavil letos 60. výročí vzniku. Již šest desetiletí se díky Javorníčku děti učí krásně tančit a zpívat a jsou součástí skvělého kolektivu, jedné velké „rodiny“. Od malička se seznamují s regionálními tradicemi, opečovávají svůj kroj a s Javorníčkem mohou navštívit spoustu zajímavých míst ať už na Valašsku, či ve světě: „Javorníček mi dal možnost pracovat s vlastním tělem, hlasem, poznat české tradice. Díky němu jsem každé léto byla na táboře s kamarády nebo jsem vycestovala za festivalem do zahraničí. Dal mi pocit soudržnosti a přátelství, které trvá dodnes. Ale také mě naučil, že se člověk musí umět učit prosazovat a nesmí sedět v koutě,“ vzpomíná Jana Frolcová.

„Mně Javorníček přijde jako součást života a kdybych ho neměla, tak bych tam měla mezeru,“ dodává Karolína Jíchová, bývalá tanečnice Javorníčku, dnes členka dospělého Javorníku. S úsměvem také vzpomíná, jak se jim chlapci schovávali při nácviku pod sukně. Děvčata se také shodují, že jim Javorníček vzal spoustu času. Ani jedna toho však nelituje, protože čas, který mohly a chtěly souboru věnovat, byl jeden z nejkrásnějších v jejich životě a čerpají z něj dodnes.

 

            Marie Čápová svá léta v Javorníčku komentuje podobně: „Javorníček mi dal především dobrý pocit, že ze všech dětí v Brně je alespoň hrstka vychovaných. Dělá mi hrozně dobře, když přijdu někam, kde mě ty děcka poznávají a mají mě rádi, vždycky se ke mně chovají moc hezky. Pořád to běží tak, jak jsme si to přáli s manželem a jak on to vlastně vybudoval, protože to byla převážně jeho myšlenka. A myslím si, že to děláme dobře.“

             „Javorníček táhne za jeden provaz, je to obrovská rodina všech generací, kterou spojuje láska k folklóru, přátelství a vzájemná výpomoc. Toho všeho si moc vážím,“ zakončuje naše setkání Jana Frolcová. A mně při cestě domů víří v hlavě písničky, tanečky a smích dětí a říkám si, že by bylo pěkné, kdyby moje děti jednou do Javorníčku chodily také.


Text: Anna Petrželková    

Fotografie: Archiv Dětského souboru Javorníček  

Print Friendly, PDF & Email

Mohlo by vás také zajímat