Z keramiky do lužánecké kavárny

Na pracovišti Lidická vzniklo příjemné místo, kde voní dobrá káva – lužánecká kavárna L CAFFE. Její provozní vedoucí Tereza Melicharová je přesvědčená o tom, že právě tady se díky téměř domácímu prostředí nabízí unikátní prostor pro vznik vztahů mezi kavárníkem a hostem.

Jak ses dostala sem do nové lužánecké kavárny?

Na Lidické vypomáhám v kabinetu oddělení výtvarné výchovy, a když tam přišla vedoucí pracoviště Lidická Katka Děkaníková s tím, že se v Lužánkách bude otvírat kavárna, tak jsem si řekla „to je super, to by mě zajímalo“ a chytla jsem se toho.

A kolik lidí se společně s tebou na provozu kavárny podílí?

Kromě mě jsou to ještě další čtyři lidi, na směně jsou vždycky dva. Ale plánujeme přibírat další nové tváře, protože jsou to převážně studenti a u nich je časová flexibilita dost specifická. Nejdůležitější je nováčky důkladně zaškolit.

Jsi milovnice kávy?

Jsem užitková milovnice kávy, kávu piju hlavně kvůli kofeinu (smích), i když mi pochopitelně chutná a vypiju jí poměrně dost. Těším se, že díky své nové práci ještě více proniknu do světa přípravy a konzumace kávy.

Já jsem si na vaší kávě pochutnala moc. Kdo rozhodoval o tom, jaké výrobky a značky se tu budou prodávat?

Na tom jsme se domlouvaly s vedoucí Lidické, Katkou Děkaníkovou. Káva je z pražírny Doubleshot, což je česká pražírna, kde si pečlivě kontrolují původ kávy a odebírají ji přímo od farmářů. Čaje máme ze Sonnentoru, dobroty odebíráme převážně z bistra Seven na Husově.

Líbí se mi ten váš pojízdný kávovar. Je práce s ním něčím specifická?

Tohle je vlastně takový prototyp – v klasické kavárně je kávovar napojený na vodu a elektřinu, ale díky tomu, že náš má mobilní vozík, jsou voda i odpad schované pod ním. Tím pádem jsme závislí jen na elektrice a podle potřeby ho můžeme libovolně přesouvat. Až bude teplo a hosti budou chtít sedět venku na zahradě, můžeme s vozíkem různě manipulovat. Myslím, že to bude hrozně fajn.

Takže nápady do budoucnosti máte. Na co se nejvíc těšíš, až bude kavárna na Lidické zavedená?

Asi na to, až si lidé řeknou: dneska si nedám kafe ve městě, ale půjdu do Lužánek a dám si ho tam, protože pak tohle místo dostane zase jiný význam. Oproti jiným kavárnám mi tu přijde hrozně zajímavé složení návštěvníků. Za svými zájmy tu chodí určitý okruh lidí a bylo by fajn, kdyby hosti věděli, za kým jdou a naopak obsluha už třeba věděla, co si daný zákazník objedná. Moc bych si přála, aby to tu takhle fungovalo.

Do Lužánek chodíš už od druhé třídy na keramiku. Co tě na nich nejvíc přitahuje?

Nejspíš to, že tu každý má prostor pro svůj rozvoj, ta pestrost, co nabízejí. Na jógu tu třeba chodí senioři, do keramických kroužků všechny věkové kategorie, jsem nadšená z té různorodosti věku i zájmů.

Text: Veronika Davidová, Fotografie: Karolína Svobodová