ROZHOVOR: Jak vnímají domov lidé s mentálním handicapem? Podpořte projekt na Hithitu
Točení na hrnčířském kruhu, audiokniha herce Jana Budaře nebo originální fotografie od uznávaného fotografa. Jednu z mnoha odměn můžete získat za příspěvek v projektu Schovala jsem se za list. Jako bonus hřejivý pocit, že jste druhým splnili sen. Konkrétně devíti lidem s mentální poruchou, kteří se naplno pustili do focení a natáčení na téma domov. Mají toho nejlepšího učitele – mezinárodně uznávaného fotografa Jindřicha Štreita. Pomůžete jim k uskutečnění výstavy nejzdařilejších snímků? Na katalog a profesionálně vytištěné velkoformátové fotografie (70 x 100 cm), které budou vystaveny společně se snímky Jindřicha Štreita, je potřeba 190 tisíc korun. Přispívat můžete do 9. ledna 2020 na webu Hithit.com. Více se o projektu dozvíte z rozhovoru s autorkou projektu Ilonou Kulíkovou ze Střediska volného času Lužánky.
Kde se vzal název projektu Schovala jsem se za list?
V předchozím projektu s klienty stacionáře Gaudium byl patronem také herec Jan Budař. Uskutečnilo se mnoho společných 
akcí a na jednom z koncertů v parku u brněnského Anthroposu jej zpěvem doprovázeli i naši mentálně handicapovaní kamarádi. Jedna trochu obézní nezpívající klientka v hledišti chvilku fotila a chvilku se schovávala na lavičce za javorový list. Na otázku proč se kryje, odpověděla: „Aby mě neviděli!“ Tento příběh vyjadřuje zjednodušené a prosté myšlení lidí s mentálním handicapem. Protože jsem seděla za ní, měla jsem možnost vidět na displeji jednoduchého fotoaparátu, jak vidí svět, který fotí, jak zaměřuje focený objekt. Tenkrát mě napadlo dát jim příležitost k vizuálnímu vyjádření jejich vnímání života prostřednictvím focení a prezentovat to na výstavě.
Jak vznikla spolupráce SVČ Lužánky s fotografem Štreitem a Denním stacionářem Gaudium v Brně?
S Jindřichem Štreitem jsme začali spolupracovat v roce 2010 na prvním velkém projektu Jedno světlo. Klienti z Gaudia vytvořili velké keramické kachle na téma Živly, které jsme vystavili společně s velkoformátovými fotografiemi Jindřicha Štreita. Projekt jsme prezentovali na jedenácti výstavách po celé republice. Největší zážitek jsme měli z vernisáže v kostele Nejsvatějšího Salvátora v Praze, kde nám výstavu uvedl Mons. Tomáš Halík. „Děti“ z Gaudia, jak jim láskyplně říkáme, navštěvují naše keramické dílny už dvacet pět let.
A proč jste se rozhodli věnovat zrovna zdravotně postiženým lidem?
Práce s nimi nás neskutečně obohacuje a nabíjí energií. Vidíte, že to má smysl.
Důvěra, že to taky dokážou. Hra, která je baví. Svět jejich očima
Jaký je hlavní smysl projektu Schovala jsem se za list?
Vnést do občas jednotvárného života rodin hru, kdy společně dokumentují život doma. A tento smysl to splnilo. Odezvy rodičů i samotných fotografů jsou velmi pozitivní. Stejně důležité je, že díky projektu se naši kamarádi představí jako autoři krásných fotografií a že se vyrovnají skutečným umělcům. A to je pro ně strašně důležité – vyrovnat se zdravým lidem. Protože někteří si svůj handicap uvědomují.
Kolik fotografů/fotografek a filmařů/filmařek se do projektu zapojilo?
Devět se svými rodinami. Je jim od 18 do 50 let a všichni jsou z Gaudia až na jednu autorku. Ta ke mně chodí do keramiky a je výtvarně velmi nadaná, proto jsem ji do projektu přizvala. A dobře jsem udělala. Původně mělo být deset autorů z Gaudia, ale setkali jsme se s nesouhlasem rodin v souvislosti s GDPR. Takže se nám potom těžko vybíralo vzhledem ke zdravotnímu stavu ostatních klientů. Některým „dětem“ se třesou ruce, někteří nemají kontrolu síly stisku, takže focení pro ně není zase tak jednoduché. Jde nám ale o autentičnost záběrů.
Jedna autorka se zaměřila na různé detaily, které jsou opravdu povedené
Téma výstavy a dokumentárního filmu je domov. Můžeš prozradit, co se nejčastěji stává objektem zájmů těchto 
umělců a umělkyň?
Fotky mají různé motivy: rodiče, domácí zátiší, zvířátka, sourozenci, ale také struktury, opakované tvary a další. Jedna autorka se zaměřila na různé detaily, které jsou opravdu povedené. Její maminka mi s dojetím v hlase děkovala za možnost účasti v tomto projektu, protože se díky tomu lépe objasnila povaha dívky. To vás nenechá klidné, dojala jsem se taky.
Takže je focení a natáčení baví? Jaké jsou jejich reakce?
Většinou jsou autoři i rodiče nadšení. Někteří to ale berou jako úkol a ne jako tvůrčí hru. Po vysvětlení a opětovném poskytnutí fotoaparátu se k tomu staví kreativněji, více si to užívají. A z těch záběrů je to také cítit.
Co je jejich hlavní motivace, proč je to tak baví?
Myslím, že je to pro ně nová hra, obohacení někdy jednotvárného života a vložená důvěra, že to dokážou. A možná také spojení s rodiči v plnění jakéhosi úkolu. A radost z tvorby.
Čím umělci fotí a natáčí?
Díky podpoře paní primátorky jsme mohli pořídit outdoorové, vysoce odolné fotoaparáty s možností focení pod vodou.
Výsledné dílo chceme prezentovat na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě
Kdo fotografie a natočený materiál shromažďuje a jak jej bude dál zpracovávat?
Fotografie a videa jsem z karty stahovala já a Jindřich Štreit vybíral nejlepší snímky na výstavu. Bylo nesmírně zajímavé 
pozorovat tak uznávaného fotografa při práci. To jsou chvilky, na které nikdy nezapomenete. Na videích spolupracujeme se studentem FAVU Martinem Dominikem Kratochvílem, který celý projekt dokumentuje. Je také autorem povedeného spotu k představení projektu. Můžete jej vidět na Facebooku Schovala jsem se za list. Po vernisáži Martin sestříhá filmový dokument z nasbíraného materiálu a z rozhovorů s hlavními aktéry projektu, kterými jsou fotografové a jejich rodiny, organizátoři a umělci Jindřich Štreit s patronem Janem Budařem. Výsledné dílo chceme prezentovat na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. K výstavě vznikne také krásný katalog, který zpracuje mladá grafička Kristýna Kulíková, studentka FAVU, finalistka ceny Czech grand design.
Kde a kdy budou fotografie vystavené?
V nové Galerii Kazda v ulici Veveří, kde má nyní výstavu streetarter Timo. Výstava je plánována na březen.
Bude možné si některou z fotografií koupit?
Fotografie autorů s mentálním handicapem je možné získat za podporu na portálu Hithit, kde nyní projekt prezentujeme. Formát A4 v kvalitním tisku za pět set korun a s vlastnoručním podpisem autora. Pokud by šlo o velkoformátovou fotografii z výstavy, cena je mnohem vyšší.
Jaké další odměny mohou lidé získat, když přispějí na vytištění velkoformátových fotografií a realizaci katalogu?
Na Hithitu je také možné koupit si autorskou fotografii od Jindřicha Štreita, pokud se zájemce stane mecenášem projektu. A je nádherná! Dále máme pro zájemce velkou fotografii od patrona projektu herce Jana Budaře, lekce točení na kruhu a CD nebo pohádkovou knihu Jana Budaře s vlastnoručním věnováním. V nabídce je za odměnu taky káva a domácí zákusek v naší skvělé kavárně L Caffé v Lužánkách na Lidické nebo VIP welcome drink s umělci před vernisáží. Stačí si vybrat přímo na Hihitu.
Je to práce s čistými dušemi, černá díra radosti a štěstí, která vás pohltí a nepustí
A co na projektu nejvíc naplňuje tebe jako autorku?
Že se ráno probudím a těším se, jak budeme v projektu pokračovat. S „dětmi“ z Gaudia pracuji už bezmála dvacet pět let a
kontakt s nimi mi dává energii. Má to smysl. Je to práce s čistými dušemi, černá díra radosti a štěstí, která vás pohltí a nepustí. A jsem moc ráda, že se do projektu zapojili také vychovatelé Gaudia. Věřím, že je to taky baví. Bez nich bychom to nedokázali.
Projekt vzniká ve Středisku volného času Lužánky v Brně za podpory Ministerstva kultury a pod záštitou primátorky statutárního města Brna JUDr. Markéty Vaňkové. Více se o projektu dozvíte z webu, Facebooku a také přímo na Hithit.com.
Autorka: Kristýna Kolibová
Fotografie: Iva Ondráčková a archiv Výtvarka Lužánky
