ROZHOVOR: Chtěl bych v Česku pomoct s ochranou přírody, říká dobrovolník Heikki Sallinen
Když je potřeba, seká trávu v Moravském krasu nebo mlátí obilí. Pomáhá taky s přípravou her pro děti a píše slovník pro dobrovolníky, kteří po něm nastoupí v Rezekvítku. Třicetiletý Fin Heikki Sallinen (čtěte: Hejki Salinen) je jedním ze sedmi dobrovolníků, kteří přes Evropský sbor solidarity (ESC) přijeli v září do Brna. „Letos všichni příjemně překvapili, protože jsou moc šikovní na češtinu a snaží se. Bude to i tím, že spousta z nich není v Česku poprvé, jako třeba Heikki, který tady byl na Erasmu,“ zhodnotila Míša Růženecká z ESC. Jak se Heikki zapojil do chodu neziskové organizace a jaké stereotypy o Češích se mu potvrdily? Přejeme příjemné počtení.
Proč sis vybral pro dobrovolnickou činnost zrovna Brno a Rezekvítek?
To je dlouhý příběh. Vždycky jsem měl rád přírodu a aktivity na čerstvém vzduchu. Vyrůstal jsem totiž na venkově, v malém městě Säkylä (čtěte: Sakyla) ve Finsku. Odjakživa jsem věděl, že chci pomáhat přírodě. Nastoupil jsem proto po střední škole na obor Energetické a environmentální inženýrství se zaměřením na ochranu přírody a odpady vodního
hospodářství na finské Univerzitě v Turku. Během bakalářského studia jsem se potkával s českými studenty a zájem o vaši zemi rostl. Jeden semestr jsem strávil na Erasmu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Česko mě okouzlilo náročným jazykem, fascinující historií, bohatou kulturou a samozřejmě krásnou a ohromující přírodou, která je jiná než ve Finsku, ale zároveň v jistých ohledech velmi podobná. Po studiích mi chyběla vize, jasný plán, a proto jsem se začal zajímat o dobrovolnický program EVS. První organizaci, na kterou jsem narazil, byl Rezekvítek. Už jsem v Česku byl a věděl jsem, co můžu očekávat. A navíc se mi líbila příležitost, jak se můžu v cizí zemi zapojit do ochrany přírody, zvyšovat povědomí o této problematice a vytvářet lepší harmonii mezi lidmi a okolní přírodou v dnešní moderní společnosti. Těšil jsem se na poznávání nových lidí a sdílení nápadů v rámci EU i se zbytkem světa.
Česko mě okouzlilo náročným jazykem, fascinující historií, bohatou kulturou a samozřejmě krásnou a ohromující přírodou
Jaká je tvá náplň práce jako dobrovolníka?
Můj týdenní plán se zatím skládal ze dvou dnů v terénu a dvou v kanceláři. Když jsem v kanceláři, pomáhám s přípravou her a studijních materiálů pro děti, například stříhání a laminování karetních her. Terénní práce mě 
zavedla na různá místa v Brně a do Moravského krasu, kde například pomáhám s vyřezáváním, odplevelováním a udržováním biotopů, jako jsou louky. Časem bych se měl zapojit do sázení stromů a těžby dřeva.
Plánuješ vést svůj kroužek, třeba výuku finštiny?
Rád bych lidem představil finskou kulturu i jazyk. Uvidíme.
Jak hodnotíš trávení volného času v Česku v porovnání s Finskem?
Vzhledem k chladnému počasí, nízké hustotě obyvatelstva a vysokým daním není Finsko tak kulturně živé jako Česko. V českých ulicích je rušněji, pořádá se tu víc akcí, které jsou velice pestré. Důvodem bude geografická poloha. Když se podíváte na mapu, tak Česko je „v srdci Evropy“, zatímco Finsko je na okraji, V podstatě je to poloostrov, který vykukuje z Ruska. Také město, ze kterého pocházím, je menší a izolovanější než Brno. Na druhou stranu je ve Finsku víc přírody a taky moře, proto máme víc možností trávení volného času venku.
Alkohol je ve Finsku mnohem míň dostupný, proto Finové vymysleli Kalsarikänni (čtěte: kalsarikani) – osamělé domácí popíjení ve spodním prádle
Co tě v Česku překvapilo?
Ve Finsku je alkohol drahý a méně dostupný než u vás, protože ho stát víc reguluje. Například v běžném finském supermarketu si můžete koupit maximálně pivo a víno s obsahem alkoholu do 10 %. Silnější alkohol se dá koupit jen ve speciálních obchodech. Myslím, že to je skandinávský model. Máme vynikající minipivovary, ale obecně je alkohol velmi drahý. Což také
souvisí s trávením volného času. Finové nechodí do předražených barů, ale raději pijí doma takzvaně Kalsarikänni *(vysvětlení v poznámce na konci článku).
Česká republika je v tomto ohledu protiklad k severským zemím. Za pár korun si můžete koupit spoustu různých druhů alkoholu, piva, vína a hospody tady jsou na každém rohu. Líbí se mi to víc u vás. Myslím, že jsou finské zákony až přehnaně regulující. Je zajímavé, že Finové mají pověst velkých pijáků, i když ve východní Evropě se pije mnohem víc. Moji vrstevníci pijí jen malé množství řemeslného piva. Nemohl jsem držet krok s českými vrstevníky. Jinak jsem si už na Erasmu v Ústí nad Labem uvědomil, že jsou lidé napříč evropskými státy i z Turecka velice podobní. Řeší podobná témata a rozepře, i když se liší naše kultury nebo jazyk.
Potvrdili se nějaké stereotypy, co sis myslel o Češích a jejich zvycích?
Nejčastější stereotypy jsou spojené s pivem, které je u vás levnější a dostupnější. A taky se ve Finsku všeobecně ví, že jsou u vás krásné ženy, máte rádi hokej a vyrábíte auta značky Škoda. Kultivovanější lidé oceňují literaturu třeba Kafku, architekturu, bohatou historii a kulturu. Zjistil jsem,
že všechny stereotypy se zakládají na pravdě. I když hokej neprožíváte tolik jako ve Finsku, aspoň podle mě. Ale já moc nejsem hokejový fanoušek.
Co je tvoje oblíbené české jídlo nebo pití?
Oblíbil jsem si Becherovku, i přestože moc nemám rád bylinné likéry. V Brně jsem také objevil burčák, který mi zachutnal, i když je trochu zrádný. Rád bych vyzkoušel víc tradičních českých pokrmů. Zatím jsem měl řízek, knedlíky, česnečku a guláš. A všechno mi moc chutnalo! Omylem jsem si jednou objednal jídlo z jater, ale ty moc nemám rád.
Rozdíl mezi českými a finskými Vánocemi je hlavně ve štědrovečerní tabuli
Jak slavíte Vánoce ve Finsku? Co podáváte na večeři, kdo u vás nosí dárky podle tradice a rozdáváte dárky taky 24. prosince jako u nás?
Ano, i když jsem ještě nezažil české Vánoce, myslím, že budou podobné jako u nás. Také si dáváme dárky a trávíme víc času s rodinou. Jsme luteránskou zemí, proto máme podobné tradice jako ve Švédsku nebo Německu. Ozdobíme stromeček, zapálíme svíčky a v rodinách, kde jsou děti, se také půjčují obleky Santy, který nosí dárky. V televizi dávají vánoční filmy a 
kreslené pohádky. Hlavní rozdíl je ve štědrovečerní tabule. Hlavní chod je většinou pečená šunka, vepřové nebo v případě mé rodiny zvěřina. Pak podáváme v miskách mrkev, tuřín, játra, rýžovou kaši, salát z červené řepy, různé druhy ryb jako naloženého lososa takzvaný gravlax, uzeného lososa, rybí jikry, sledě a perník. Nepodáváme alkohol, ale často máme různé finské vánoční pochoutky.
Jaká česká slova ses už naučil?
Umím už celkem dost základních frází, různé pozdravy, umím si česky nakoupit. Zvládnu dát do kupy jednoduché věty.
Je libo finský slovníček
Nauč nás něco finsky! Jak se třeba řekne ahoj, děkuji, dobrou chuť a volný čas?
Máme spoustu různých výrazů, jak se zdravíme. Například: Hei, Terve, Moi
(čtěte: hej, terve, moj). Děkuji se řekne Kiitos (čtěte: kítos), dobrou chuť je Hyvää ruokahalua (čtěte: hyvá ruokahalua) a volný čas je finsky Vapaa-aika (čtěte: vapá ajka).
Kdo je Heikki Sallinen
Třicetiletý Heikki Sallinen se narodil ve finském městě Säkylä, který leží na jihozápadě Finska u jezera Pyhäjärvi (čtěte: pyhájarvi). Vystudoval na finské Univerzitě v Turku obor Energetické a environmentální inženýrství. Pomáhá jako dobrovolník přes EDS v Rezekvítku, a to po dobu 12 měsíců do září 2021.
*Kalsarikänni – doslova osamělé popíjení ve spodním prádle doma. Možná si říkáte, co je na tom zvláštního, ale je to skutečný symbol doby, životní filozofie, která si vysloužila vlastní termín i vládou navržené obrázky. Viz animace, kterou zveřejnilo ministerstvo zahraničí pro turisty. Dokonce vyšla kniha od novináře Miska Rantanen – Päntsdrunk: The Finnish Art of Drinking at Home. Alone. In Your Underwear (Pantsdrunk: Finské umění pití doma. O samotě. Ve spodním prádle).
Rozhovor byl přeložen z anglického jazyka.
Autorka textu: Kristýna Kolibová
Zdroj fotografií: Heikki Sallinen, reddit.com, suomenkuvalehti.fi
Zdroj animace: Příručka Ministerstva zahraničí ve Finsku
Zdroj informací o finské kultuře: flowee.cz
