Rozhovor: Baví mě prožívání, které tanec přináší

Seznamte se s externistkou Janou Laurovou z lužáneckého pracoviště Lata! Několikanásobná vícemistryně Slovenské republiky ve společenských tancích se do Brna dostala přes studia tří oborů na různých fakultách Masarykovy univerzity, a to Estetiky, Obchodního práva a Managementu v kultuře. Už pět let se realizuje a rozvíjí druhé na Latě v tanci i hudební přípravce. Představujeme Janu!

Jak ses poprvé setkala s Lužánkami?

S Lužánkami jsem se poprvé setkala při studiu na vysoké škole v Brně, kdy na mě sem tam vyskočila nějaká reklama nebo Lužánky zmínil někdo v okolí.

A co nebo kdo tě přivedl přímo do Laty?

Do Lužánek, konkrétně na Latu mě přivedla Míša Stündlová, která tam v té době vedla výtvarné kroužky a orientální tanec. Já byla tehdy lektorka tance v jiné organizaci. S Míšou jsme vedly příměšťák Creative, kde jsme propojily lásku k tanci s různými výtvarnými technikami.

Věnuješ se především latino tanci. Co tě na tomhle tanci baví, kde ses ho naučila a jak dlouho tančíš?

Tancuji od mých čtyř let. Věnovala jsem se soutěžnímu společenskému tanci, a to nejen latino-americkým tancům, ale i standardním. V obou typech tancování se nám několikrát podařilo získat titul vicemistři Slovenské republiky v plesových choreografiích, exhibicích a slowdance, což je úspěch, kterého si nejvíc vážím. Každý druh tance má své kouzlo. Ve standardu je to elegance spojená s noblesou. V latině zase vášeň, rytmus a temperament, který prostupuje celé tělo a duši tanečníka. Baví mě prožívání, které tanec přináší.

Na druhé straně vedeš i kroužky pro nejmenší děti. Co tě k tomu přivedlo?

Moje maminka je ředitelka mateřské školy a vztah k dětem mám tedy od ní. Práce s dětmi je úplně jiná než s dospělými. Děti se na svět dívají jinak, jsou otevřené a žijí teď a tady. Dospělé často zahltí proud myšlenek a dostat se do přítomného okamžiku je velmi těžké. Tanec nám to krásně umožňuje, protože prožíváme hudbu a emoce v tu danou chvíli. Není čas přemýšlet nad tím, co mě zítra čeká v práci, nebo co se dnes pokazilo. Děti to dokáží krásně navnímat a oddat se hudbě naplno.

Tanec umožňuje přes emoce a hudbu být “tady a teď”

Nejprve byly asi kroužky pro dospělé a pak pro děti? Jaký je v tom pro tebe rozdíl, ať už v přístupu, nebo v přípravě?

Kroužky pro děti i dospělé jsem začínala naráz. Akorát postupně díky většímu zájmu jsem přidávala taneční hodiny pro děti. Vést aktivity pro děti a dospělé mi přináší rovnováhu. Děti nás učí dívat se na svět jinak a ženy mě zase motivují víc experimentovat v tvoření choreografie.

Co tě motivovalo stát se lektorkou a kroužky vést?

Už při mém soutěžení v tanci mě bavilo sdílet zkušenosti a posouvat dál ostatní. Pro tanečníka je skvělé nejen prožívat pohyb vnitřně, ale dokázat ho i vysvětlit a naučit jiné. Je to najednou úplně jiná úroveň. Mnohokrát si spoustu věcí ještě lépe uvědomím a zpracuju v sobě, a to právě díky tomu, že to potřebuju někomu detailně vysvětlit.

Pamatuješ si ten zlom, kdy sis řekla, že chceš být na druhé straně a aktivity pro děti nebo dospělé vymýšlet?

Nevzpomínám si na konkrétní okamžik, ale bylo to ještě na Slovensku, kdy jsem intenzivně tancovala a věnovala se i výtvarným a tvořivým technikám. Už tam jsem byla vedoucí výtvarných táborů pro děti v základní umělecké škole a také jsem učila v taneční škole.

Děti mě učí dívat se na svět jinak a ženy zase motivují víc experimentovat v tvoření choreografie

Jaké byly tvé začátky a jak ses posunula? Například, jakou sis dělala přípravu tehdy a teď?

Příprava je víceméně podobná. Vždy záleží na dané hodině, na co se chci zaměřit a co bych ráda rozvíjela. Případně, jestli chci učit nový tanec, který musím vymyslet a postavit od začátku do konce.

Co tě baví na práci s dětmi i dospělými?

Děti jsou velmi otevřené a já jsem fascinovaná jejich pohledem na svět. S dospělými se zase můžu tvořivě vyžít, věnovat se tomu, co mě naplňuje. A je krásné, že díky tanci vznikají nová přátelství.

A co účastníky i účastnice v tvých kroužcích nejvíc baví?

Děti rozhodně nejvíc baví různé taneční hry. Překvapilo mě, jakou mají radost, když je nechám vytvořit vlastní choreografii na vybranou hudbu. Je super vidět, jak dokážou zakomponovat jednotlivé kroky, co jsme se naučili, vymýšlí nové kreace a podobně. Ženy si večer přijdou takzvaně vypnout hlavu a zatancovat. Je to pro ně relax od každodenních povinností, který stráví v příjemném prostředí. Díky tanci si plní dětské sny, na které předtím nebyl prostor.

Překvapilo mě, jak děti baví vymýšlet vlastní choreografii. Pro ženy je tanec spíš relax a odreagování

Na jakou příhodu, komentář nebo výtvor dětí či dospělých ráda vzpomínáš?

Bylo jich určitě víc. Vždy mě potěší, když mi rodiče vypráví, jak se děti na mé kroužky těší, a že odpočítávají, kolikrát se ještě vyspí, než bude další lekce.

Ola, kolegyně z Laty, mi tě doporučila jako akční a skvělou lektorku nejen na aktivitách, ale stala ses nově i posilou v projektu Klokanovy školky. Co ty oceňuješ na Latě a obecně v Lužánkách?

Lužánky a pro mě speciálně Lata je místo, kde je velmi příjemná rodinná atmosféra. Proto se sem ráda vracím.

Jak ses dostala ke Klokanovým školkám? Co tě čeká za agendu?

Díky Štěpánce, která se zmínila, že někoho hledají a že bych se na tu pozici hodila. Zrovna jsem hledala něco, co by mě naplňovalo, a v čem bych se mohla realizovat vedle mých aktivit. Budu se starat o Klokanovy kufry, kapsy a agendu spojenou s jejich inovacemi a distribucí k zájemcům.

A co bys na závěr vzkázala kolegům z Lužánek?

Ať dělají, co je baví a naplňuje, protože jen tehdy budou opravdu šťastní.

Jana Laurová

Osmadvacetiletá Jana Laurová pochází ze Slovenska ze Žiaru nad Hronom. Vystudovala na Masarykově univerzitě na Filozofické fakultě Estetiku, na Právnické Obchodní právo a na mezifakultním studiu Filozofické a Ekonomické fakultě Management v kultuře. Díky tomu se jí podařilo skloubit oblasti, které ji naplňují a vzájemně se doplňují. V lužáneckém pracovišti Lata působí od roku 2019. Aktuálně vede kroužky pro děti ve věku od 3 do 7 let, a to jak taneční kroužky, tak hudební přípravku Hrátky, kde se propojuje hudba, zpěv a tanec. A je také lektorka kroužku Latino pro ženy jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Dříve měla na starosti i tábor Creative, ale z časových důvodů se tomu už nemůže věnovat. Svoji metodiku popsala slovy: Chci, aby si lidi, kteří navštěvují moje hodiny, lekce užili a nevnímali tanec srdcem, ne hlavou.