Anketa: Tvé první setkání s Lužánkami

Kdy a kde jste se poprvé setkali s Lužánkami? Bylo to v dětství na kroužku, v oddílu nebo na táboře? Na výukáči se školou? Nebo až v dospělosti s vašimi dětmi? Kdo nebo co vás seznámil s Lužánkami? Z odpovědí našich zaměstnanců a zaměstnankyň je jasné, že všechny cesty, ať už přímější, nebo klikatější, vedou do Lužánek! Děkujeme respondentům a respondetkám i za tématické fotky s notnou dávkou nostalgie, protože většina obrázků je opravdu z dávné historie.


Kdy a kde ses poprvé setkal/a s Lužánkami? Máš k tomu i nějakou historku? Nešetři s detaily a zavzpomínej s námi!

 

Myslím, že to bylo na tradiční akci, kterou pořádalo naše agitační středisko na Erbenové. Bydlel jsem totiž na Fišové, což je kousek od Lužánek. A pro děti, spíš asi teda chlapce, se organizovala vždy před vánocemi soutěž na autodráze. Byl to pro mě velký zážitek. Velká autodráha, závody, ceny, prostě pro malého kluka super. A pak později jsem byl určitě v Lužánkách na šachovém turnaji se školou a ještě později jsme pak chodil na programování na IQ 151. Žokej, ředitel SVČ Lužánky

Začalo to ve frontě na zápis do státní mateřské školky. Cizí maminka mi říkala, že stejně nemáme šanci dostat se do státní školky s dítětem ve věku tří let, ať zkusím soukromou školičku Skládanku pod Lužánkami. Nejdřív tedy Lužánky navštěvovala dcera. Pak jsem já začala učit v Macešce, vést kroužky a už jsem tu zůstala. :-) Fotka je z roku 2018. Monika z Laty

 

Protože od mala žiji v Kuřimi, tak jsem se s Lužánkami setkal poprvé až jako zaměstnanec Lumíku. Martin z Lumíku

Moje první setkání s Lužánkami bylo během školního roku 2006/2007, kdy jsem začala se svou první dcerkou chodit k Petře Košťálové na Lány do Babyklubu. Během roku jsme se domluvily na spolupráci a na konci školního roku jsem s ní už pořádala jako vedoucí pobytový Babytábor. Lucka z Lánů

Moje první setkání s Lužánkami proběhlo začátkem 90. let, konkrétně v roce 1991, kdy jsem úspěšně zvládl přijímací zkoušky na Soukromé (později Akademické) gymnázium Petra Holečka. První ročník jsme dokonce celý strávili v budově na Lidické, protože gymnázium tehdy nemělo vlastní budovu. Během vysokoškolského studia na JAMU jsme měli v Ornise praxe a účastnili se také divadelních přehlídek. Z Lužánek jsem tedy vlastně dosud neodešel. Konrád z Legata

V dospělosti jsem začala v Lužánkách pracovat jako externista. Zlanařila mě moje kamarádka Cucka, která už v Lužánkách sice není, ale spousta kolegů si ji pamatuje. No a já zůstala. :-) Peťa z Lánů

Ve čtyřech letech jsem začala chodit do Zeměpisné společnosti (Zeeska) na Lidické a chodím tam do teď. :-) Fotka je z mého prvního táboru se Zeeskou. Anička Š. z Louky

 

Na první setkání si nevzpomínám. V dětství jsem do Lužánek nechodila, moje zájmy byly jinde. Ale můj tatínek chodil jako dítě do Zeesky. Tuhle jsme vyhrabali i jeho průkaz. Takže Lužánky jsem vnímala tak nějak odjakživa. Zato si přesně pamatuju, KDO mě dovedl do Lužánek. :-) Bylo to tuším po jedné z Bambiriád. Seděli jsme na Lidické před barákem na té zídce před vchodem vpravo. Z jedné strany Mikin, z druhé Žokej a hučeli do mě – měli dojem, že člověka mého typu by tady využili. :-) Znali jsme se tou dobou už důkladně z Pionýra. V Lužánkách pracovalo plno mých kamarádů a chodila jsem tam při kdejaké příležitosti. Sice trvalo ještě chvíli, než jsem jim „uzrála“ a dala výpověď v předchozí práci, ale už tu kroutím 17. rok. Hanča z Osmecu

Moje první setkání se datuje do roku 1987, kdy do ostravského Domu pionýrů a mládeže dorazila paní Delongová s Mirkem Obrátilem na seminář o dramatické výchově. Pak jsem byla pozvána do Brna a poprvé v životě vstoupila v roce 1988 do Ornisu, kde probíhala nějaká improvizace. Tehdy jsme Ornis zabalili do papíru, potom ho trhali, koulovali se a celé to bylo naprosto neuvěřitelné. Dana a Silva s námi poslouchaly za polstrovanými dveřmi kanceláře projev Jakeše o kůlech v plotě a milých holkách. Všichni všude kouřili a pili burčák a bylo to svobodné a neuvěřitelné. A pak jsem tady v roce 1990 nastoupila na vysokou školu a začala chodit do Lužánek třikrát týdně na náslechy, učit se a učit. Na podzim jsem založila Brnkadla na Lesné a od roku 1993 už jsme s Brnkadly trvalou součástí Lužánek. Pecka

Výběrové řízení na asistenta vedoucí pracoviště Lány v roce 2005 – vybrali mě. Dělal jsem pak Bohuně na Lánech asistenta v kanclu. Občas něco vrtal či sádrošoval, učil seniory v práci s PC a dokonce měl chvíli kroužek ping-pongu. ;-) Takto vypadal tehdy firemní web, kam jsem občas psal novinky, viz foto. Crysman z Osmecu

Do Lužánek jsem se dostala docela náhodou, a to v září 2014, kdy jsem se stěhovala do Brna za studiem. Jak už to tak bývá, byla jsem chudá studentka a potřebovala jsem brigádu. Napsala jsem tenkrát e-mail snad do všech Středisek volného času a domečků v Brně. E-mailů byla spousta, ale jediný, kdo se ozval, byl Mikin, že můj email rozposílá do všech koutů Lužánek. Dlouho jsem nečekala. Napsala mi Lucka z Lánů a ujala se mě. :-) Byla to krásná jízda, ze které jsem se volně přestěhovala z „externistické“ hudebny na Lánech do „internistické“ hudebny na Louce. Romča z Louky

Moje kamarádka byla klientka Laty. Nabídla mi, ať s ní jedu na tábor pro rodiče s dětmi. A tak jsem v létě 2006 vyrazila na Badinku, poznala Lucku Nečasovou, Majku Krajnou a  Hanku Malou. Když Lucka zjistila, že mám pajdák, nabídla mi místo v rozjíždějící se Macešce, které jsem s dvouletým Ondrou přijala. Na fotce je Ondra právě naBadince, minutu od odchodu na výlet. Ola z Laty 

 

Mé povolání zootechnika v inseminaci prasnic odpovídalo mému tehdejšímu vzdělání. Koneckonců i ta práce mne bavila, jen brzké ranní dojíždění do Vlasatic ne. Mým koníčkem ale byla turistika a pobyt v přírodě. Jsem duší tramp a mým pionýrským oddílem prošlo i několik současných lužáneckých kolegů včetně Žokeje. Tak jsem si dodělal pedagogické vzdělání a rozhodl se založit v Brně Stanici mladých přírodovědců. Těsně před revolucí v roce 1989 to dokonce vypadalo nadějně, i dům se našel – dnes v něm sídlí Lipka na Lipové. Když mi tehdy nabídli ředitelování v tehdejším Městském domě pionýrů v parku na Lidické, moc se mi do toho nechtělo. Chtěl jsem „svůj“ dům, podle mých představ a s novými lidmi, které bych si vybral. Ale vůbec nelituji, že jsem do toho šel. Začátek devadesátých let položil podle mého názoru dost dobré základy k tomu, kde jsou Lužánky dnes, a mně to dalo 35 let krásného života. To je velmi zkrácená verze desetileté historky s ilustrační fotkou z té doby. Mikin, bývalý ředitel SVČ Lužánky a v současnosti lektor vzdělávání i vedoucí táborů

Pamatuju si první návštěvu Lužánek na “sexuální výchově” za 10 korun. Na výukáči jsme byli v 8. nebo 9. třídě na základce. Zazněla poučná a důležitá sdělení do života! 🙂 I naše tehdejší paní učitelka na rodinnou výchovu zanechala moudro: Děti, na sex nespěchejte a jen si tak s partnerem povídejte. Jak to jednou zkusíte, už nebudete dělat nic jiného. Kíťa z Osmecu


Autorka: Kristýna Bejčková
Fotografie: Archiv SVČ Lužánky

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *