Říkali nám inženýrská kapela, vzpomíná umělecký šéf swingového big bandu Jazz archiv Brno
Na konci 60. let se začala scházet skupinka asi osmi nadšených hudebníků v tehdejším lužáneckém sklípku Ornis. V současnosti už musí čtyřiadvacet muzikantů zkoušet ve velkém lužáneckém sále a pyšní se titulem největší moravský big band. Letos Jazz archiv Brno slaví 60. výročí a zve všechny příznivce veselého tanečního stylu 20. a 30. let na legendární swingový ples tuto sobotu 2. února do SVČ Lužánky na Lidické!
Místnost s vysokým stropem a světlými parketami duní pod kakofonií ladících se nástrojů. Velký sál v Lužánkách přes den hostil malé caparty v různorodých kroužcích, teď to vypadá, jako by se tu sešli jejich dědečkové. Pupkatí pánové s vlasy v barvách soli a pepře vytahují z oprýskaných kufrů hudební nástroje a rozehrávají se. Začíná zkouška swingové kapely Jazz archiv, který letos slaví 60. výročí vzniku.
Trumpetisti, trombónisti, saxofonisti a jiní soustředěně ladí oblečeni do flanelových košil a vytahaných svetrů. Ty však před vystoupeními mění za slušivá červená saka šitá na míru. Pro veřejnost ale vždycky nehrávali tak vyparádění.
„Když jsem do kapely přišel, s oblečením to byla bída. Každý pes jiná ves. Přitom takový bigband by měl nějak vypadat,“ dušuje se současný umělecký šéf uskupení Jaroslav Studénka.
Později přišel jeho kolega, zaměstnanec drah, s nápadem, aby muzikanti odkoupili vyřazované nádražácké uniformy.
„K nim jsme si pořídili ve výprodeji vázanky určené pro tenkrát už neexistující socialistický svaz mládeže a na nějakou dobu vystupovali v tom,“ pokračuje se smíchem kapelník.
Inženýrský skupina
Úplně nejstarší historii kapely zná Jaroslav Studénka jen zprostředkovaně. Nastoupil do ní totiž až deset let po jejím vzniku.
„Na konci šedesátých let začínala osmičlenná parta nadšenců trénovat v lužáneckému sklípku Ornis při tehdejším Domu pionýrů a mládeže,“ vzpomíná na úplné začátky tehdejší zástupkyně ředitele tohoto zařízení Jitka Kačerová.
Za desetiletí kapela povýšila a z podzemní titěrné místnůstky se přestěhovala do zkušebny o velikosti koncertního sálu.
„Za pronajímání těchto prostor jsme Lužánkám neskutečně vděční. Jen akustika by tu mohla být lepší. Na druhou stranu už jsem hrál i v mnohem horších podmínkách,“ vypráví Studénka.
Vzpomíná třeba na jeden alternavní klub na Cejlu. Tamější pódium se tyčilo nad dvěma k sobě svařenými karoseriemi aut.
„V těch vozech během našeho vystoupení seděli lidi, kteří kouřili nějaké potvorstvo. Přes prkna pódia se k nám valilv různobarevné dýmy a mě to neskutečně lechtalo v krku, což se nedá se hrou na saxofon moc sladit,“ vysvětluje s úsměvem kapelník.
Nejen alternativní podniky, ale i vystoupení na Kongresu veterinárních lékařů malých zvířat a u sousedů v Rakousku 
nebo vytváření hudební kulisy v kavárně Savoy. Kapela toho má za sebou spoustu. Její členové s úsměvem vzpomínají třeba na myslivecký bál, kde je donutili hrát i dechovku.
S podobně pobaveným výrazem hovoří muzikanti i o regulích minulého režimu vztahujících se na hudební scénu. Aby mohla kapela veřejně vystupovat, musela absolvovat takzvané přehrávky – sepsat repertoár a některé skladby zahrát před komisí složenou z hudebníků a politiků. Bez ohledu na žánr bylo třeba, aby každá skupina hrála čtyřicet procent domácí produkce, třicet východní a třicet západní.
„Nás ale naštěstí moc nedusili. Jazz je americká muzika a ty požadavky by bylo skoro nemožné naplnit. Osobně se domnívám, že nás nechali být, protože jsme byli jediný amatérský big band v Brně,“ přemýšlí Studénka.
Konkurence v moravské metropoli nebyla ani přesto malá, fungovalo tu totiž několik profesionálních uskupení. Mezi nejslavnější bezpochyby patřil orchestr Gustava Broma.
„Pamatuju, že pánové z těchto neamatérských sborů nám s úsměvem přezdívali inženýrská skupina, protože nás bylo hodně vyštudovaných,“ vrací se k historii Jazz archivu Studénka.
Velký Gatzby na Swingovém bále
Co se týče současných posluchačských úspěchů skupiny, je to s nimi jako na houpačce. Do Metra nebo na Šelepku už na ně chodí lidi poskrovnu. Naopak swingový ples v Lužánkách vždycky vyprodají.
„Když navštívíte tradiční lednový ples, přenesete se náhle do doby, kdy hudebnímu světu vládl swing. A pokud se při tanci náhodou ocitnete vedle páru oblečeného v módě třicátých let, čekáte jen na to, kdy se tu s doutníkem objeví velký Gatsby,“ komentuje atmosféru bálů jejich účastnice Milena Bogdálková.
Autorka: Karolína Svobodová
Fotografie: Jazz archiv Brno, Facebook Big Band Jazz Archiv
