ROZHOVOR: Nejlepší pocit je, když můžu někoho naučit něco nového, říká externista Marek Novotný
Od nadšeného dítěte na příměstských táborech Papája a Dopravní klub, přes vedení kroužků na Lidické a organizaci Mezinárodní výstavy a soutěže Papírové království, až po úspěšné absolvování zkoušky na řidičák na šalinu a reprezentaci Lužánek v Dobrém ránu České televize. Externista Marek Novotný je díky svému zapálení důkazem, že když vás něco baví a jdete si za tím, tak se vám daří a docílíte toho, co si přejete. Patří k nejvýraznějším externistům v Lužánkách a právem ho můžeme označovat za odborníka nejen v oboru papírové modelářství.
Do Lužánek jsi začal chodit nejprve jako dítě do kroužku. Byly to odjakživa papírové modely, které tě bavily?
Ano, už jako malý jsem navštěvoval příměstský tábor Papája. Pak se otevřel i příměšťák Dopravní klub, což byla jasná volba. Bylo mi asi jedenáct let. Od té doby navštěvuji naši úžasnou klubovnu ve věži.
Jak ses k téhle aktivitě dostal? Napadá mě legendární časopis ABC. Byl to tvůj první kontakt a rozvoj?
Na příměšťáku Dopravní klub jsme vyráběli i papírové modely. Vytvořil jsem jich tehdy spoustu. A tak mi *Růženka nabídla, jestli
nechci chodit do kroužku Papírové modelářství. Ve škole jsme odebírali časopis Sluníčko a Mateřídouška, kde byly také modely. Až v Lužánkách jsem poprvé narazil na časopis ABC. Byla to pro mě inspirace.
*Pozn. Růženka a Pavel Šmídovi jsou dlouholetí vedoucí kroužků Papírové modelářství a Dopravní klub, kteří jsou v této činnosti, v lužánecké věži na Lidické, stále aktivní, i přes to, že už jsou v důchodu. Růženka byla dříve vedoucí oddělení Techniky.
Papírové modely jsou o přesnosti, soustředěnosti a trpělivosti. V čem je ještě tvoření z papíru specifické?
U dětí modelařina rozvíjí prostorovou představivost, učí je rozplánovat si čas, práci a také trpělivosti. Pro ty větší a dospělé je to spíše relax. Momentálně moc času nemám. Ale za to mám v hlavě nápad, co bych chtěl postavit. Uvidíme, zatím je to ve hvězdách. Prozradím, že to budou nějaké stavby. :-)
U dětí modelařina rozvíjí prostorovou představivost, učí je rozplánovat si čas, práci a také trpělivosti. U dospělých je to relax
Na vaší komunitě je mi sympatické, že sdílíte návody modelů, vystřihovánky, apod. Je to jen můj pocit, nebo to tak je? Není to prozrazování nějakého know how?
Ano, jsme komunita modelářů, která se schází na různých akcích, ať už na výstavách a soutěžích, nebo při různých akcích, třeba v
Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. Sdílíme mezi sebou různé zkušenosti a nápady, jelikož nejsme sami, kdo má v Česku modelářský kroužek. Informace a nápady si vyměňujeme i přes fórum papirovemodelarstvi.cz.
Jaký typ modelů je tvůj nejoblíbenější a na jaký kousek jsi nejvíc pyšný?
Nejradši lepím modely staveb, různých hradů a domečků. Mám rád taky *diorámy, kde si můžeš postavit třeba město podle sebe, domečky dát, kam chceš, autíčka, autobusy, šaliny, doplnit to stromečky, keříky atp. V poslední době jsem vytvořil například zámek Červená Lhota, hasičskou AVIU, dříve třeba hrad Švihov nebo malý remorkér.
*Pozn.: Dioráma je scéna s obrazem či obrazy a dalšími prvky, která se snaží navodit dojem skutečnosti. Velká dioramata byla budována především v 19. století. V modelářství se dioráma objevuje velice často. Na zadní stěně obvykle bývá věrně namalováno pozadí, před ním jsou umístěny plastické modely.
Co tě motivovalo stát se lektorem a kroužky vést?
Vždy mě bavilo někoho něco učit, vysvětlovat nějaký postup. A tak když přišla nabídka od *Šidiho s Růženkou, jestli bych nechtěl dělat vedoucího, rád jsem ji přijal. Postupem času jsem si říkal, že lektorování je to, co mě baví. A trvá to dodnes, ať už je to jakýkoliv kroužek, tábor, nebo aktivita.
*Pozn. Růženka a Pavel Šmídovi, viz.
Jaké byly tvé začátky a jak ses posunul? Jakou sis dělal přípravu tehdy a teď?
Dřív jsem měl více času, tak jsem si nějakou přípravu na Dopravní klub chystal. Nyní je času méně, tak program vymýšlíme operativně. Jelikož je nás víc, tak se můžeme zastoupit nebo si přípravu rozdělit mezi sebe. Co se týče příměšťáků, ty přípravujeme už od jara, aspoň první nástřel. Ale člověk se pořád učí a zlepšuje, takže se to může pokaždé měnit.
Pepa z Lidické mi tě doporučil, protože jsi dlouholetý lektor, podílíš se na mnohých lužáneckého aktivitách, včetně táborů nebo organizování velké akce Papírové království. A jsi skvělý nejen jako lektor, ale mají tě rádi i kolegové. Co oceňuješ na pracovišti Lidická ty?
Na pracovišti Lidická oceňuji to, že jsme taková lužánecká rodina. Všichni se známe a dokážeme si vzájemně pomoci. Toho si tady vážím nejvíc. Vždy všechny rád vidím a popovídám si s nimi.
Oceňuji, že jsme na Lidické taková lužánecká rodina
Co tě baví na práci s dětmi?
Nejlepší pocit mám, když můžu někoho naučit něco nového. Třeba dítě, které nikdy nestříhalo nic z papíru, naučím postup, jak na to. Zjistil jsem, že jsem docela dost dětí naučil udělat jednoduchý uzel. Práce s dětmi je ve všech ohledech zajímavá, pokaždé překvapí s něčím novým.
A co děti v tvých tvořivých kroužcích nejvíc baví?
Děti mají zájmy v různých oborech. Někteří by pořád stavěli armádní techniku, jiní auta, zvířata anebo mé oblíbené domečky a
hrady. V Dopravním klubu je oblíbená aktivita „Poznej místo“. Děti mají za úkol vyfotit zastávku a ostatní pak mají poznat, kde byla vyfocena. Za to pak sbírají body do celkového hodnocení dle toho, jestli zastávku uhodli nebo ne. Ty mladší pak baví náš simulátor autobusu a exkurze v různých provozech Dopravního podniku města Brna, se kterým spolupracujeme. Skoro všechny děti pak baví dopravu dokumentovat pomocí fotografií. Mají rády taky výlety, ať už na táborech, nebo v průběhu roku. S dopravkou jezdíme po dopravních podnicích a různých dopravních zajímavostech, s papírákama na hrady nebo do už zmíněného Muzea papírových modelů v Polici nad Metují. Tohle místo doporučuji všem! Je sice trochu dál, ale proč si neudělat výlet. :-)
Na jakou příhodu, komentář nebo výtvor dětí rád vzpomínáš?
Bylo krásné, když se na jednom z příměstských táborů vyrábělo velké město. Každý postavil kousek, který si na konci odnesl domů. Vždy doporučuji na konci tábora velkou krabici, aby si děti měly v čem modely odnést domů. Někteří toho totiž vyrobí tolik, že to někdy neunesou. Přitom je to přece z papíru! :-) Dobré taky bylo, když jsme přišli z oběda a já říkám, že je polední klid a nemusí pracovat. Děti na to, že volno nechtějí, že budou radši vyrábět. To člověka potěší!
Občas některé zážitky nejdou popsat, to se musí zažít
Nedávno jsi složil zkoušky na řízení šaliny. Jak často jezdíš, v jakých spojích tě můžeme potkat a co je podle tebe na provozu v MHD nejzajímavější? Máš nějakou historku z pozice řidiče?
Ano, splnil jsem si dětský sen a na konci léta jsem úspěšně složil drážní zkoušku. Snažím se jezdit dvakrát až třikrát za týden. Jakou
linkou pojedu, si jako brigádník vybírám podle svých časových možností. Moje oblíbené linky jsou 3, 6, 8 a 10. Tam se vyskytuji nejčastěji.
Je úžasné, když můžu převézt spousty cestujících, ať už do práce, či z práce, děti do školy, nebo do kroužků. Člověk toho za jednu směnu zažije tolik, že nemůžu vybrat jeden zážitek. Od nejrůznějších domněnek řidičů osobních aut, že se přece ta šalina vedle nich vejde, když odbočují vlevo, což je mimochodem jedna z nejčastějších dopravních nehod, kdy se řidiči aut nedívají do levého zrcátka při odbočování vlevo. Nedávno jsem byl svědkem takové nehody, samozřejmě přímo před Lužánkami, auto přišlo naštěstí jen o zrcátko. Mezi další oblíbené momenty v šalině určitě patří, když mi cestující poděkují, že jsem na ně počkal. Zajímavé také bylo, když jsem jel k zastávce Králova a děda o berli vystupoval ze svého auta. Ukázal jsem mu, že tam asi neprojedu. Tak se snažil přiskřípnout ještě víc do dveří svého auta. Nakonec jsem to projel, ale bylo to úsměvné. Občas některé zážitky nejdou popsat, to se musí zažít.
Lužánky jsi reprezentoval i v České televizi v Dobrém ránu. Jaký z toho máš zážitek, co tě třeba překvapilo, pobavilo nebo potěšilo?
Natáčení v Dobrém ránu byl skvělý zážitek. Už jsem tak nějak věděl, do čeho jdu, protože jsem v České televizi byl v rámci školní
praxe, kdy jsem se i natáčení tohoto živého vysílání zúčastnil. Navíc jsem pravidelný divák. Připravit si téma do každého ze čtyř vstupů nebyl problém. Nejtěžší bylo se toho držet, jelikož otázky moderátorů občas směřovaly jinam. Alespoň to bylo takové autentické.
Dá se v papírovém modelářství stále rozvíjet nebo vzdělávat? Pokud ano, jak?
Určitě, jsou různé metody, jak stavět modely nebo jejich části. Ale je to individuální, jak u druhu modelu, třeba stavby nebo techniky, tak záleží na modeláři samotném, jestli se chce v něčem zlepšit. Každopádně je nejlepší, když to každý dělá pro radost.
A na závěr nás pozvi na Papírové království. Kdy se chystá a v čem je tahle akce výjimečná?
Papírové Království se plánuje na 17. – 18. února 2023. Jedná se o mezinárodní výstavu a
soutěž papírových modelů ve všech kategoriích, jak v technice, architektuře, letadlech, lodích, ale i dioramatech. Naší specialitou je kategorie MHD, kam soutěžící mohou přihlásit modely z jakéhokoliv města, kde je MHD. Myslím, že se můžeme pochlubit tím, že jsme jedna z největších výstav v České republice s velkým počtem nejrůznějších prodejců papírových modelů od nás i ze zahraničí. Tím vším je podle mě tato akce výjimečná a chtěl bych poděkovat vedení SVČ Lužánky i vedení pracovišti Lidická, že zde tuto unikátní velkou akci můžeme pořádat, v příštím roce tedy už po dvacáté třetí.
Marek Novotný
Dvaadvacetiletý lektor Marek Novotný studuje druhým rokem v Brně na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity obor Historie. V Lužánkách působí už čtvrtým rokem na oddělení Techniky, kde vede kroužky a tábory Papírové modelářství a Dopravní Klub. Je zapojený i do projektu Polybus. Věnuje se dětem školního věku od 7 do 15 let. A jeho metodiku nebo přístup v kurzech shrnul takto: „Nechci dětem říkat, co a jak mají dělat, ale rád jim pomáhám, aby si na to přišly samy.”
Autorka: Kristýna Kolibová
Fotografie: Marek Novotný
