Zpovědník: kluk z rakouské farmy učitelem ve školce

V nové rubrice Zpovědník vám postupně představíme pozoruhodné lužánecké osobnosti, kterých se ptáme vždy na stejné otázky týkající se dětství. V premiéře jsme se obrátili na dobrovolníka Davida Heima z Rakouska, který k nám vycestoval přes Evropskou dobrovolnou službu a svůj pobyt strávil v lesní školce Šiška.

Davide, kdyby ses měl krátce popsat někomu, kdo tě nezná, která tři slova by tě charakterizovala nejlépe? 

Řekl bych o sobě, že jsem klidný a trpělivý člověk. Také si myslím, že umím naslouchat druhým.

Když se zamyslíš nad svým dětstvím, co ti vyvstane na mysli jako první?

Vyrostl jsem na farmě a jako dítě jsem tu práci okolo hospodářství moc neprožíval. S odstupem času ale vidím, jak úžasné mé dětství bylo: blbnul jsem venku s kamarády, všude kolem nás byla krásná příroda a spousta prostoru na hraní. Za velkou přednost považuju, že mne rodiče nemuseli kontrolovat na každém kroku tak, jako to často bývá u dětí, které vyrůstají ve městech.

 Je ve tvém životě někdo, o kom bys mohl říct, že je tvým životním učitelem?

Asi neumím vypíchnout jenom jednu osobu, protože nejvíc jsem se v životě naučil od své rodiny a přátel. V životě se však řídím jednou konkrétní radou: „Vždy respektuj druhé a snaž se jim porozumět, ale také si nezapomeň stát za svým.“

Jaký je podle tebe rozdíl mezi dospělým a dítětem?

Děti nepotřebují mnoho, aby se zabavily, a naplno si užívaly bezstarostného života. Mrzí mě, že tu schopnost spontánní radosti v dospělosti ztrácíme. Také na dětech obdivuji tu jejich nefalšovanou upřímnost a opravdovost. Zlom pravděpodobně nastává s přijetím zodpovědnosti, která s dospělostí jde bohužel ruku v ruce.

Kdybys měl na závěr dát dítěti na cestu životem jednu radu, která by to byla?

Rady od nás dospělých podle mého názoru děti nepotřebují. Asi bych se spíše zeptal dětí, jak by si přály prožít svůj život. Jejich odpovědi jsou často velmi inspirující, moudré a vtipné.

Text: Anna Petrželková

Fotografie: Archiv Davida Heima