Rozhovor: Přes projekty podporuje lektorka Pavla Šarmanová u dětí kreativitu a zájem o upcycling i design
Od návrhu, přes realizaci, cenotvorbu, až po prezentaci. V kroužcích ve Středisku volného času Lužánky nebo u Prototýpků řeší lektorka Pavla Šarmanová s dětmi celý projekt od A až po Z. Cílem je nadchnout jak talentované účastníky, tak i ostatní, kteří mají kurz jen jako výplň času. Zároveň je připravit i na budoucnost rozvojem kreativity, flexibility, spolupráce, motivace i důležité vlastnosti, kterou je dotažení úkolu až do konce. V době, kdy mají děti problém s udržením pozornosti, je to téměř nadlidský výkon. Ale podle zájmu dětí o tyto kurzy se to daří. Kde bere lektorka inspiraci, proč a jak zapojuje do kurzů upcycling a co ji na kurzech nejvíc naplňuje? Ptali jsme se.
Čemu se teď věnuješ?
Částečně sedím u počítače, kde navrhuji grafiku, a zároveň lektoruji pro organizace jako Středisko volného času Lužánky a
Prototýpci. Vedu workshopy, vzdělávací programy, tábory a dělám to, co sama umím. Učím nebo spíš podporuji u dětí kreativitu. Zapojuji do toho udržitelnost, což znamená, že tvoříme pomocí tavné pistole z odpadového materiálu. Kariéra, ze které by někdo padl na zadek to není, ale mě to baví a dává mi to smysl. Moje pracovní benefity a zároveň denní výzvy jsou – nadchnout akční neposedné děti ke kreativní práci. Někdy se to povede a z workshopu se stane kreativní maraton ve flow, kdy chudáci pomalu ani nesvačí. A to si často na začátku lekce říkám, co s nimi vlastně budu dělat. Zvlášť když vidím, kolik mají energie a lítají po místnosti dokolečka.
Děti mají v současné době problémy s pozorností a nezabývají se tématy do hloubky. Stačí jim pár povrchních informací. Mě těší, že když vznikne projekt, který je pohltí na několik hodin, tak do něj promítnou i kus sebe. Nakonec jsou samy překvapeny, co zvládly. Navíc se na projektech učí dovednosti důležité pro jejich budoucnost, jako je kreativita, flexibilita, řešení problémů, práce s chybou, vlastní motivace, spolupráce, dotáhnout věci do konce nebo sebeprezentace.
Jak ses dostala k projektům z odpadu?
Věnuji se tomu celý život. Už jako malá jsem milovala tátovu zaprášenou dílnu, kde byla spousta věcí. Během studia na
uměleckých školách jsem realizovala vlastní projekty z vyhozených věcí například z pneumatik, ponožek nebo z umyvadel ze skládky, na která jsem promítala videa vodní hladiny. Dodnes si vzpomínám na práce mých spolužaček, které vyrobily skleník ze zavařovacích sklenic od kompotů nebo balík ze slámy, ale místo slámy bylo použito staré oblečení. Tohle mě prostě baví, tak to předávám dál.
Jak to vypadá na tvých kroužcích?
Na kroužcích jsem řešila, že se mi schází jak děti výtvarně nadané, tak ty, které jdou “jen zabít čas”. Hledala jsem náměty, které by bavily všechny. Pracovat s různorodými materiály pomocí tavné pistole je nadchlo a z mé zkušenosti to zvládnou i šestileté děti. Další motivací bylo, že výtvarný materiál je drahý, tak proč nevyužít to, co vyhodíme. Když rodiče vidí, co děti vyrábí, tak nám pak nosí různé věci: špunty od vína, vlny nebo krabice od bot.
Děti v podstatě lepí různorodé materiály k sobě a když si to nepromyslí, tak vznikne něco, co nemá užitek a není funkční. Proto je
důležité postupovat od návrhu po realizaci. Pak se ten nápad ještě několikrát změní. :-) Mám spoustu zajímavých videí o práci světových designérů, kteří vymýšlejí neuvěřitelné věci, což je skvělá inspirace.
U skupinových projektů se děti musí společně domluvit, jak to pojmou a rozdělit si úkoly. Pak prakticky řeší například jak proříznout dveře u domečku, aby se otevíraly, a že jim tavná pistole dělá do polystyrenu díry a je potřeba to konstrukčně vymyslet jinak. U stavění domečků si uvědomí měřítko díky tomu, že se jim panáček nevejde do postýlky. Projektu vlastní zoo předchází brainstorming, protože tam musí být i místo pro odpočinek, ošetřovna, kompost, občerstvení, toalety a další vybavení. Na závěr projektů narazíme i na cenotvorbu či prezentaci. Děti si zkouší popsat svůj projekt nebo o něm natočit krátké promo video.
Jak tvoji práci podporuje rodina?
Když byly děti doma nemocné, tak jsem jim dala do ruky tavky a krabici s různými materiály. Po větším úklidu byla bedna plná
krabiček, bambulek, korkových špuntů, starých triček, knoflíků, dřívek od nanuků, ruliček od toaletního papíru nebo polystyrenových výplní z balíků. Půl dne jsem o nich nevěděla a syn se v pokojíčku zamykal, abych ho nerušila. A manžel mě podporuje tak, že před každým workshopem “skáče” do kontejneru s papírem a hledá tam pro mě hezké krabice. Dřív chodil po tmě s čelovkou, teď si troufne už i ve dne. :-)
Co tě na tvé práci baví?
Pro mě je vždycky překvapením, co všechno jsou děti schopné vymyslet a vyrobit jako například model parníku, většího jak jeden metr, zavazovací boty, které se dají obout, nebo obří sochu kočky. Je neuvěřitelné pozorovat děti ve flow a přála bych jim, aby si jednou našli takové uplatnění, kde tenhle stav budou zažívat.
Proč je důležitá udržitelnost podle AI?
- Upcyklování pomáhá snižovat množství odpadu a přispívá k ochraně životního prostředí. Učit děti o upcyklování, tedy
dávat věcem druhou šanci, je způsob, jak jim ukázat, že i oni mohou přispět k udržitelnější budoucnosti. - Kreativita a inovace: Upcyklování podporuje kreativitu a inovaci. Děti se učí přemýšlet mimo zaběhlé myšlenkové schéma a hledat nové způsoby využití materiálů a předmětů. Tím se rozvíjí jejich kreativní myšlení a schopnost přicházet s originálními a inovativními nápady.
- Hospodárnost: Upcyklování může dětem pomoci pochopit hodnotu věcí a zlepšit jejich povědomí o penězích. Když děti vidí, že lze z nepotřebných věcí vytvořit něco užitečného, naučí se lépe hodnotit a zužitkovávat zdroje, což může vést ke snížení plýtvání a vyšší hospodárnosti.
- Praktické dovednosti: Upcyklování vyžaduje různé dovednosti, jako je řezání, šití, malování, lepení a mnoho dalších. Děti se tak učí praktickým dovednostem a zlepšují jemnou motoriku a koordinaci.
- Týmová spolupráce: Upcyklování může být také skvělou příležitostí pro týmovou spolupráci. Děti se mohou zapojit do skupinových projektů, kde společně přeměňují staré předměty na nové a sdílí nápady i dovednosti.
Autorky textu i fotografií: Kristýna Kolibová a Pavla Šarmanová
