Lužánkám se otevírá příležitost blýsknout se v novém kabátu
Původní návrh loga s bublinou
Před rokem se podařilo naplnit lužáneckou vizi a započít tak další etapu, která spočívá v tvorbě nového moderního vizuálu. Po čtvrt století se podařilo změnit lužánecké logo na nové, svěží a odlehčené, avšak takové, které stále odkazuje k logu dosavadnímu, lužáneckým hodnotám i tradicím. O tom, jak celý proces návrhu a vzniku nového loga probíhal, jsme si povídali s jeho autorem, grafikem Michalem Žižkou ze studia Vážka.
Na úvod by mě zajímalo, jak tedy vlastně celý proces od návrhu po vznik loga probíhal?
Na počátku byla soutěž, myslím, že někdy v červnu 2016 jsem odevzdal první návrh loga s bublinou. Po prázdninách vzešlo z Lužánek stanovisko, že chtějí pracovat se mnou, ovšem s tou námitkou, že se motiv bubliny některým lidem nelíbí. Finální verze loga se tedy pilovala v období červen až listopad. Během tohoto procesu zmizela bublina a ustálil se motiv ciferníku, který se ukázal pro Lužánky důležitý. Ciferník bylo potřeba zmodernizovat a vyčistit, nemalou péči si vyžádal i výběr písma – můj požadavek na písmo pro logo by se dal shrnout do těchto slov: nekonfliktní, přátelské… humanistické, vyvolávající dojem otevřenosti. Určitě ne tvar vyvolávající uzavřenost.
Mrzelo vás, že jste nemohl použít původní návrh s bublinou?
Mrzelo. Hledal jsem totiž způsoby, jak vyjádřit některé aspekty, které jsem na Lužánkách vnímal. Jeden z těch aspektů, který jsem chtěl do návrhu otisknout, byla široká škála aktivit a právě tohle původní koncept bublin splňoval – do bublin se mohly umísťovat různé texty podle aktuální potřeby Lužánek. Ve vzduchu visela taktéž široká možnost variability tvarů bublin. Takže ano, když se mě na to ptáte, chvíli jsem litoval odložení konceptu bublin, nicméně klíčové je toto: klient musí být spokojen, takže to nemohlo ani být jinak.
A proč si tedy myslíte, že byl vybrán právě váš návrh?
To nevím, protože jsem neviděl návrhy konkurence. Asi jsem padl do oka Liborovi s Jolanou (kteří měli cestu k novému vizuálu a webu na starosti, pozn. red.) a ti cítili, že si máme navzájem co dát. Konkrétní důvody, proč si vybrali právě mne, ale neznám. Je možné, že to bylo proto, že jsem nešel cestou radikálně jiného loga, ale spíše redesignu toho starého.
Kde jste se při jeho navrhování inspiroval?
Můj běžný postup je takový, že si před každou novou zakázkou dělám průzkum mezi logy podobných společností nebo organizací, abych se vyvaroval nevědomého-nechtěného opakování, aby nenastala nežádoucí podobnost log mezi dvěma (svým zaměřením) příbuznými organizacemi. Žádoucí je naopak snažit se vyhmátnout specifickou osobitost nového zákazníka.
No a když už znám požadavky zákazníka, tak mám k dispozici takovou knihovnu log, kterou neustále rozšiřuji a procházím. V této knihovně log se snažím vytipovat takové výrazové a tvarové formy, které zarezonují s profilem klienta. Výsledkem by mělo být symbolicky řečeno hladké “zaklapnutí” zvolené grafické formy přesně do rámce požadavků klienta. Čekání na toto tiché, ale klíčové “zaklapnutí” je pro mne asi největší „vzrůšo“ během grafické práce.
Znal jste před oslovením do soutěže Lužánky? Pokud ano, pomohlo vám to při tvorbě loga?
Znal jsem Lužánky a věděl jsem, čím se zabývají a tato činnost mi byla sympatická. Nedokáži si představit, že by mohlo vzniknout logo šité na míru, kdyby ke mně obsah činnosti zákazníka vůbec nepromlouval. Jinými slovy, kdyby byla ve mně odezva na Lužánky neutrální, nejspíše by se nenastartoval ani tvůrčí proces. O pracovním maratonu někdy zasahujícím do pozdních nočních hodin ani nemluvě.
Lužánky, to je pevný základní kmen organizace, podél kterého pěkně vegetuje každé pracoviště, se svou vlastní identitou a příchutí.
V listopadu tedy vznikl finální návrh, ale předpokládám, že tím vaše práce neskončila.
Po logu jsme ve studiu začali vytvářet celkový širší vizuál a hlavně jsme začali pracovat na grafickém manuálu. Opravdu velmi oceňuji, že Lužánky přišly s požadavkem na grafický manuál, protože to je taková nápomocná kuchařka, jak s logem a celým vizuálem v budoucnu zacházet. Není totiž praktické (a pro Lužánky výhodné), aby se se základními grafickými prvky pracovalo zcela kreativně bez jakéhokoliv omezení. Zároveň jsme ale nechtěli, aby manuál působil jako striktní nekompromisní diktát. A teprve čekáme na první ohlasy, jak se zaměstnancům bude s manuálem pracovat.
Zakomponování názvů pracovišť do loga byla myslím také jedna z podstatných částí vývoje nového vizuálu. Jak jste se s tím vypořádal?
Ano, to bylo poměrně těžké. Původně jsme uvažovali nad tím, že u symbolu ciferníku bude vždy velký nápis Lužánky a následovat bude název pracoviště, vysázen již výrazně menším písmem. Postupně jsme ale zjistili, že pobočky by se rády cítily rovnocenně a do určité míry i samostatně. Vnímal jsem tam jakousi emancipační potřebu pracovišť. No a to nejjednodušší, co může grafik udělat, pokud se dva nápisy mají proporčně vyrovnat, je vysázet tyto nápisy stejným fontem i stejnou velikostí. Takto se nám zrodila dvouřádková varianta loga pracoviště.
Myslím, že se takhle krásně povedlo říci: “Lužánky, to je pevný základní kmen organizace, podél kterého pěkně vegetuje každé pracoviště, se svou vlastní identitou a příchutí.” Podobný příběh nebo význam má i symbol ciferníku: černá tříčtvrteční část – onen pevný základ Lužánek, a modrá čtvrtinová část reprezentuje každé jedno pracoviště.
Jak dlouho si myslíte, že budou Lužánky nové logo používat?
Egoisticky bych si přál, aby co nejdéle, ale tady jde spíš o příběh s otevřeným koncem. Já jsem svou práci udělal a snažil jsem se vyjít vstříc svým výtvarným potřebám i potřebám Lužánek. Do jaké míry se s tímto výstupem Lužánky ztotožní a jak dlouho s novým logem budou chtít žít, tak to nikdo z nás neví. Novému logu bych ale chtěl popřát, aby veškeré diskuze probíhaly na racionálním a konstruktivním půdorysu. Lidé by se měli ptát, jestli nové logo naplňuje stanovené potřeby Lužánek a zda je stejně dobře čitelné a akceptovatelné pro pětiletého stejně jako pro sedmdesátiletého klienta. Nové logo zkrátka nesmí stát v cestě ani jednomu z nich.
Text: Anna Petrželková
Fotografie: Archiv Michala Žižky
