Jak Lužové táhli na západ
Na začátku června se lužánečtí zaměstnanci vydali na každoroční školní výlet. Letos byla cesta daleká, jelo se až do Karlovarského kraje na prohlídku spřáteleného MDDM Ostrov v Manětíně. Jak se letošní výlet povedl nám popsal Mikin, ředitel Lužánek a hlavní organizátor výpravy.
Ten snídaňový deštík nemohl být náhoda! Nebýt něj, těžko bychom změnili plán. Díky němu jsme najednou stáli uprostřed kostelíka, plného záhadných a tajuplných skulptur, záclonových skořápek, připomínajících bývalé obyvatele obce Luková v Sudetech. Nebylo to morbidní, bylo to tajemné a tak zvláštně krásné.
Vzpomínám na cestu překrásným romantickým údolím Střely a na improvizovaně impozantní oběd v četnické stanici Rabštejn, šnečí autobus, každovečerní deskové hry nebo grilovačku v Manětíně. Výlet obohatily také utentické průvodkyně jeskyní Výpustek, lesní bar, kostelík či Eviny díry v Krasu a samozřejmě i obě střediska, která jsme navštívili v Ostrově nad Ohří.
Nejkrásnější ale byli lidé. Ti, co jsme cestou potkávali, aby nás prováděli, hostili a opečovávali, i ti, s nimiž jsme na západ vyrazili. Byla to krásná cesta a byť jsme se ve čtvrtek v parku rozešli, přijde mi, že jdeme dál stejným směrem.
Text a fotografie: Milan Mikin Appel
