Anketa: V čem tě inspiroval vedoucí tábora nebo kroužku
Pocit bezpečí, porozumění, tvůrčí a hravé volnosti. Přirozená autorita, se kterou souvisí i pocit, že jako děti jsme si s dospělým rovni, že jsme kamarádi. Hodnoty, které respondenti a respondentky nejvíc oceňují na svých vedoucích z dětství. A nejen na lektorech z volnočasových aktivit, jak se dočtete. Dohromady šestnáct odpovědí na anketní otázku, ve které Lužánečtí vzdali hold svým vzorům. Velký dík patří i jim za vzpomínky, o které se s námi podělili. A jak zněla zmíněná otázka?
Čím tě inspiroval tvůj vedoucí oddílu, kroužku nebo tábora? Ať už povahou, přístupem, činností nebo konkrétním společným zážitkem či příběhem?
Mikin zcela jednoznačně svými postoji už za totáče a poté nás všechny Domovy dětí a mládeže provedl existencionálními krizemi. Anonym
Toho je strašně moc. Asi nedokážu nic vypíchnout. Vzhledem k tomu, že jdu celý život v jeho stopách, tak té inspirace bylo asi hodně. Pro mě je ale nejdůležitější ten oddíl, protože je skoro nesmrtelný. A jsem na něj opravdu pyšný, i když ho ani já ani můj vedoucí už nějaký pátek nevedeme. Žokej, ředitel SVČ Lužánky
Moje dlouholetá vedoucí v oddíle mě inspirovala svou energií, nadšením pro aktivity a celkově přístupem k životu. Elis z Lesné
Na konci prázdnin roku 1966 jsme seděli s bráchou a bratrancem na plácku na konci naší slepé ulice a četli si v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců výzvu redakce k zakládání čtenářských klubů. Nadchlo nás to velice a jeden takový klub jsme my tři ještě se dvěma dalšími kamarády založili. Mně bylo deset a byl jsem nejstarší. Myšlenka, že parta děcek se může řídit sama jen díky motivaci z dětského měsíčníku se do mne vepsala už napořád. Ta důvěra Vlastíka Tomana – Hadžiho, že to jde i bez dozoru dospělého mi přišla tak zavazující, že se, řekl bych, stala základním stavebním kamenem mého dalšího amatérského pedagogického počínání nejprve ve skautském a posléze po většinu mého života v pionýrském oddíle, ale i mé profesionální kariéry ředitele Střediska volného času Lužánky. K tomu pak ještě vedla poměrně dlouhá a klikatá cesta, ale jsem přesvědčen, že prvním a zásadním impulsem bylo ono ábíčko pod lípou na konci žabovřeské ulice. Mikin, bývalý ředitel SVČ Lužánky a v současnosti lektor vzdělávání i vedoucí táborů
Můj vedoucí oddílu mě inspiroval svým zájmem. Že se nám věnoval, dal nám prostor, důvěru, umožnil zážitky a aktivity, které bych sám nikdy neuskutečnil. Je vcelku jedno, co jsme dělali. Byl jsem v přírodovědném oddíle, ale to pro mě nebyla priorita. Vlastně mě to až tak nebavilo. Šlo o lidi, kamarády a prostředí, ve kterém jsem se nemusel bát a měl jsem možnost být oceněn. Rumcajs z Osmecu
Ve skautu jsme měli vedoucí, která nás brala na výpravy, tedy „puťáky“. Pamatuju si dodnes na první spaní kdesi v lese. Jen tak spacáky, všichni vedle sebe a přes nás celta. A to děsné množství komárů… Každopádně, myslím, že to mělo také vliv na to, že když jsem pak v jednatřiceti šel Camino de Santiago, tak skoro všechna moje přespání byla venku. V lese, u cesty, u hřiště, u moře, na zastávce, u kostela… prostě to vědomí, že mi stačí podložka, spacák a pončo. Díky za to! Crysman z Osmecu
Jindra Delongová a její způsob vedení souboru Pirko nasměroval celý můj profesní život. Její způsob vedení schůzek, volba vedoucích a spolupracovníků, organizace táborů i odborná práce v oblasti dramatické výchovy jsou dodnes hodnoty, které ovlivňují moji práci. Mirek z Lávky
Na Lidové konzervatoři v Ostravě mě doživotně ovlivnila paní lektorka Ovčáčková, žena grafika Eduarda Ovčáčka. Zasvětila mě v oblasti keramiky nejen do umění vytváření, ale i technologických záležitostí, jako je nakládání pece, glazování a jiné. Na konci 80. let ještě keramika mezi normální veřejností nebyla tak rozšířená, proto mi to hodně pomohlo ve snaze zaměřit se na tento obor a poznat ho hlouběji. Ilonka z Lidické
Ráda bych touto cestou poděkovala Mirce Kadlečkové zvané Masařka, že mi v mých pubertálních letech byla velkým vzorem. Byla několik let moje skupinová vedoucí a později jsme spolu jezdívaly i na tábory. Dokonce ve mně věřila natolik, že mi předala svůj oddíl Delfíni. Dodnes čerpám z jejího přístupu k dětem, ze zásoby her a nezdolného nadšení pro jakoukoliv taškařici. Mirka stále pracuje jako pedagog volného času v Domově dětí a mládeže Fantázie v Brně ve Slatině a je stále úžasná. Verča z Lánů
Myslím, že mě často některý z vedoucích přesvědčil svým projevem, takovou opravdovostí. Hlavně když se nás snažili motivovat ke hrám. Často jsem to vnímala, že je to jako opravdový příběh, že někoho zachraňujeme, nebo něco dobýváme, a to mě moc bavilo. Velmi jsem oceňovala, když nás vedoucí povzbuzovali a chválili za naše výkony, spolupráci a neshazovali a nezesměšňovali nikoho za žádný nezdar. Také jsem oceňovala, že s námi hráli hry, mnohdy byli poražení dětmi a pak nám podali ruce a ocenili nás úsměvem i slovem. Také pravidla, která nám předestřeli, dodržovali sami. Šli nám příkladem. Cítila jsem se i jako malé dítě, že jsou pro nás parťáci a ne někdo, kdo rozdává úkoly a já ho musím poslouchat. Prostě s námi jeli na jedné vlně a to bylo super. Zuzka z Lesné
Nemám asi žádný konkrétní počin, čím by mě vedoucí inspirovali, ale celé ty roky, v podstatě celé moje dětství až do teď, mě v oddíle velmi ovlivnili. Naučili mě umět se o sebe postarat, umět si vzájemně pomáhat s kamarády a vážit si i zdánlivých maličkostí, které pro mě ale znamemaly hodně. Třeba, když jsme na táboře v poledním klidu naskákali do pramic, vzali si kytary, vyjeli doprostřed rybníka a tam se hrálo a zpívalo. Zvuk kytar se nesl po vodě a bylo nám spolu prostě dobře. Čaje z bylinek nasbíraných v lese, noční bouřky pod stanem, opravdová přátelství. To jsou chvíle, které bych přála zažít každému dítěti. Když si to tak v hlavě teď rekapituluju, každý z vedoucích mě ovlivnil jinak. A i když jsem některé měla raději a jiné zase méně, všichni to dělali srdcem, a to na tom bylo to důležité. Bylo nám spolu prostě dobře a všichni jsme tam byli proto, protože jsme chtěli, nikoliv proto, že bychom museli. Radka z Osmecu
Asi nejvíc mě inspiroval můj táta. Řadu let jsem s ním jezdila na tábory jako dítě, instruktorka, vedoucí, parťačka… Založil v Ostravě Dětský divadelní soubor DIVIDLO a dal mi možnost v něm vést oddíl dětí. Organizoval divadelní přehlídku Setkání, na kterou jsme roky s Brnkadly jezdili, a díky které máme u nás podobnou přehlídku Brnkání. Byl mým velkým vzorem, i když jsme se občas děsně chytli, tesali a jednu dobu spolu skoro nemluvili. Ale jeho energie, nadšení a zájem o soubor byly a jsou obdivuhodné, i když už mu je 76 let. Pecka
Inspirovala mě vychovatelka ve školní družině, která mi ukázala možnosti a krásu volnočasových aktivit. Družina bylo místo, kde bylo možné všechno realizovat, alespoň v mých dětských očích. Tento pocit jsem pak znovu vnímala po mnoha letech po nástupu do Lužánek. Lucka z Lánů
Najednou se objevil někdo, kdo mi ukázal, že divadlo znamená myslet si, tvořit, bavit se, soustředit se, hledat v ostatních i v sobě samém. Že to není jen o scénáři a kostýmu, ale že divadlo je mnohem barevnější a vrstevnatější svět. Mohli jsme si vymýšlet, o čem a o kom představení bude. Tenhle člověk mě inspiroval natolik, že jsem chtěla studovat to stejné, co on, abych mohla jednou dělat práci, kterou dělá. Je to k malému pousmání i vzhledem k tomu, že je to teď můj šéf v Lužánkách, a já převzala “jeho” oddělení Divadla a tance. Pořád mě jistí a inspiruje, jako tehdy na střední. :-) Monča z Lidické
Ing. arch Bohuš Kučera, jedna z vůdčích osobností dorostu Církve bratrské v Brně. Skaut, táborník a zálesák, milovník a znalec přírody, iniciátor dorostového hnutí, jeho vedoucí a kmet, architekt, urbanista, vědecký pracovník, kreslíř a grafik. Otevřel nám zcela nové obzory ve vnímání přírody, života, přátelství, humoru a transcendentna. Snad nebudu přehánět, když ho přirovnám k dosud žijícímu Miloslavu Nevrlému. Ovlivnil celé generace. Konrad z Legata
Autorka: Kristýna Kolibová
Fotografie: Archiv SVČ Lužánky
