Domů Novinky ROZHOVOR: Z náhody se stala práce, která naplňuje

ROZHOVOR: Z náhody se stala práce, která naplňuje

13.1.2022

Externistka Daniela Šmardová působí v Macešce, Skládance, v létě pomáhá na příměstských táborech a s překlady cizojazyčných tras na Latě. Zároveň přednáší na vysoké škole angličtinu a anglickou literaturu. „Přitom vypadá, jako by školu právě dokončila a je jemná jako víla,” popsala externistku Ola Fojtíková. A tak se zrodil další rozhovor v naší rubrice  „Seznamte se s externisty a externistkami”. O tak báječnou a sympatickou součást Latího týmu se musíme podělit. 


Proč sis vybrala pro práci s dětmi zrovna Lužánky a konkrétně miniškolky?

Nikdy jsem tento typ práce aktivně nehledala. Na Latě jsem se ocitla úplnou náhodou, když mě před lety oslovila známá, zda bych za ni nevzala pozici lektorky angličtiny. Vzhledem k mému studijnímu zaměření se to jevilo jako výborná příležitost a nabídku jsem přijala. Postupně jsem se na Latě začala zapojovat do dalších aktivit a zjistila jsem, že mě práce s dětmi baví. Angličtinu na Latě už dávno neučím, ale zůstala jsem zde dodnes.

Kolegyně Ola mi tě doporučila, protože pomáháš nejen v Macešce, Skládance, ale také na příměsťácích nebo s překlady interaktivních tras do angličtiny. Co oceňuješ na pracovišti Lata ty?

Považuji Latu za neuvěřitelně přátelské, skoro bych řekla rodinné prostředí pro práci. Nejvíce si cením vstřícnosti kolegyň, díky kterým je Lata místem, kam se ráda vracím.

Lata je neuvěřitelně přátelské až rodinné prostředí

Jak bys popsala svou metodiku/přístup?

Můj přístup k dětem je hodně individuální, protože každé dítě je jiné a není možné jednat se všemi stejně. Nejprve se tak snažím dítě poznat a podle toho volím svůj přístup.

Co tě baví na práci s dětmi?

Je to práce velmi kreativní, rozmanitá a podle mě taky smysluplná a obohacující. Baví mě učit děti nové věci a sledovat jejich vývoj a pokroky. Zároveň mě u některých nepřestává udivovat jejich nadšení a entuziasmus, díky kterému se i ty nejobyčejnější věci mohou jevit jako fascinující a nevšední.

Kde bereš inspiraci pro aktivity s těmi nejmenšími v miniškolkách? 

Samotné prostředí Laty je v tomto směru velice inspirativní a stimulující. Někdy nápady přichází samovolně při běžných aktivitách. Stačí se rozhlédnout a zkusit svět vidět dětskýma očima. Například příroda měnící se pod vlivem ročních období je stálým a bohatým zdrojem témat a podnětů. Pokud i tak nápady chybí, inspirace se dá pochopitelně načerpat i na internetu. 

Stačí svět vidět dětskýma očima a inspirace na aktivity přichází sama

A co děti nejvíc zabaví?

Děti v tomto věku se většinou zabaví dobře samy při volné hře, ať už při jízdě na odrážedlech, v bazénku s míčky, hrou s panenkami nebo vláčky. Naopak organizovaný program, který vyžaduje delší soustředění a omezení pohybu, je pro mnohé z nich obtížný, a teprve postupně si na něj ve školce zvykají.

Na jakou příhodu, komentář nebo výtvor dětí ráda vzpomínáš?

Takových vzpomínek mám hodně. Je mnoho dětí, které se mi z různých důvodů vryly do paměti, a vzpomínám na ně i po letech. Dodnes mám například schovaný tento můj portrét malovaný rukou dvouleté holčičky, který mi připadá neuvěřitelně povedený a výstižný.

V minulém roce, kdy byl provoz Lužánek omezený a byl prostor pro vznik spousty interaktivních tras, jsi pomáhala s překlady těchto úkolů do angličtiny. Bylo to těžké? Přece jen jsou říkanky pro děti a různé rýmovačky, básničky speciální žánr. 

V jistém smyslu to určitě byla výzva, protože spoustu jazykových obratů, natož pak celé básničky nebo písničky, nebylo možné jednoduše převést do angličtiny. Na druhou stranu to byla velmi kreativní a zajímavá práce, která mě bavila. A také příjemný „odpočinek“ od odborných textů, se kterými jsem jinak zvyklá pracovat.

Překlady procházek do angličtiny byly příjemným “odpočinkem” od odborných textů

Celý školní rok 2020/2021 nebyl ideální a ten letošní se bez omezení možná taky neobejde. Jak ses vypořádala s distanční výukou jako přednášející na vysoké škole? 

Přechod na distanční výuku přišel v loňském školním roce zcela nečekaně za dne na den a byl tak poměrně náročný. Osobní kontakt se studenty považuji při výuce za stěžejní a jeho omezení jsem tak zpočátku nesla těžce. Postupně jsem se sice naučila používat nové nástroje, metody a do jisté míry jsem si na distanční výuku zvykla. Osobní kontakt se studenty mi ale  stále chyběl.

A jaký jste měli odlišný program v Macešce nebo Skládance a jak je to letos?

V minulém školním roce byly miniškolky po nějakou dobu úplně zavřené, ale letos se zatím daří držet chod v běžném režimu. Dopoledne v Macešce tak probíhá v zavedeném rytmu. Ráno se děti postupně schází a volně si hrají. Pak následuje společné uvítání, cvičení, svačina, výtvarné tvoření a závěrečná procházka nebo krátký pobyt venku.

Maceška je “miniškolka bez slziček”. Musíš se postarat o nejmenší děti, které si teprve zvykají na režim bez rodičů. Co zabírá na slzičky?

Na to neexistuje snadný návod, protože každé dítě je jiné. U některých dětí stačí zjistit, co je baví, a vtáhnout je do společné aktivity. Jiné utěší fyzický kontakt nebo přesnější seznámení s tím, co je ve školce čeká. V každém případě je důležitá trpělivost, protože první odloučení od rodičů bývá často bolestivý proces a v mnoha případech je to těžké i pro rodiče. 

Nejvíc mě těší děti upovídané, kterým se ani nechce z Macešky domů

Kromě miniškolek se zapojuješ i do příměstských táborů. Jaké aktivity jsou ti na táborech blízké a vzpomeneš si na nějaký zajímavý zážitek?

Na táborech mě nejvíc těší venkovní aktivity, například připravené trasy s úkoly nebo společné výlety. 

Na co se nejvíc těšíš, když přicházíš do miniškolky a čeká tě den s dětmi?

Těším se na děti, které přichází do školky usměvavé a upovídané. A když je pobyt v Macešce u konce, nechce se jim domů.

 

Kdo je Daniela Šmardová

Osmadvacetiletá Daniela se narodila v New Yorku ve Stony Brooku, kde její rodiče několik let žili. Od svých tří měsíců žije v Brně. Vystudovala na Masarykově univerzitě na bakalářském stupni kombinaci oborů Anglický jazyk a literatura a Sociální antropologie, na magisterském studiu se už věnovala výhradně anglistice. Nyní studuje doktorský obor Literatury v angličtině.

V Lužánkách působí od roku 2015, kdy začínala jako lektorka kroužku angličtiny pro předškoláky na Latě. Postupně se dostala do miniškolky Maceška. Příležitostně vypomáhá ve Skládance, přes léto na příměstských táborech nebo na akcích pro veřejnost. Když se objeví akce pro cizince, překládá texty do angličtiny. Nejčastěji pracuje s dětmi od dvou do tří let.


Autorka textu: Kristýna Kolibová

Fotografie: Daniela Šmardová

Print Friendly, PDF & Email

Mohlo by vás také zajímat