Rozhovor: V Německu absolventi střední školy běžně jezdí na rok do zahraničí
Přijela do Lužánek, aby si vyzkoušela, jaké to je být učitelka, a jestli by ji to v budoucnu bavilo. Osmnáctiletá Emma Jasmin Weiske pochází z německých Drážďan a následující rok se s ní budete moct potkat v Ateliéru Lávka. Působí v kroužcích natáčení, animace i v hudebce, která ji baví nejvíce. Hru na klarinet by totiž doma za hranicemi chtěla vyučovat. Držíme palce, ať jsou pro tebe Lužánky dobrou zkušeností a průvodcem v poznávání pedagogického oboru!
Kolegyně Hanka Klenovská mi tě doporučila mimo jiné proto, že je u vás běžné, že po absolvování střední školy jezdíte na rok do ciziny. Je to pravda? I ty máš čerstvě po škole? Proč je podle tebe důležité vycestovat v tomto věku?
Ano, v Německu je možné dát si roční přestávku před začátkem dalšího studia. Já jsem letos ukončila studium na střední škole. Někdy v květnu nebo červnu jsem udělala všechny závěrečné zkoušky. Osobně si myslím, že je to fajn dát si roční pauzu po škole, abyste zažili něco nového. Taky ten rok můžete využít k přemýšlení a rozhodování, co chcete v životě dělat dál. Můžete se dostat k něčemu, čemu se chcete dál věnovat po návratu domů, získat první zkušenosti a zážitky, které s tím souvisí. Možná tak zjistíte, jestli vám to vyhovuje, jestli vás to baví, a to ještě dřív, než to začnete studovat na vysoké. A hlavně nepřerušíte studium. Měla jsem a mám pocit, že právě po škole je nejlepší příležitost vydat se do ciziny a něco podniknout, protože je na to čas. Donutí vás to zažít jinou kulturu na vlastní kůži a osamostatnit se.
Je to pro mě zajímavé, protože u nás je běžné, že se jezdí do zahraničí až při studiu na vysoké škole, Erasmus a tak. A kam bys chtěla jít na vysokou školu?
Vlastně teď ani přesně nevím, co budu příští rok studovat. Určitě bych chtěla pokračovat na vysokou, jen ještě nevím co. Doufám, že nejen to zjistím právě tady. Přemýšlím, že bych mohla studovat hudbu a stát se učitelkou. Jestli je tahle práce pro mě vhodná, bych chtěla zjistit při roční práci s dětmi. Ráda bych studovala hudbu v mém rodném městě v Drážďanech. Ale úplně jsem se na to neupnula. Pokud se rozhodnu studovat něco jiného, například management společenských akcí, a vysoké školy s tímto oborem budou lepší v jiném městě, jsem připravená studovat jinde. Ale určitě chci studovat v Německu a třeba na semestr vycestovat do zahraničí.
Doufám, že mi pobyt tady a dobrovolničení pomůže ujasnit, na jakou vysokou školu po návratu nastoupím
Proto ses rozhodla dobrovolničit právě u nás v Lužánkách, že by ses ráda stala učitelkou?
Ano, chtěla bych učit hru na klarinet. A chci zjistit, jestli bych dokázala pracovat s dětmi delší dobu. Po roce snad získám nějakou představu. Je lepší zjistit to teď, jestli je to pro mě to pravé než třeba až v půlce studia. Tak uvidíme, jestli jsem stvořená pro toto povolání. :-)
Máš už nějaké zkušenosti s vedením aktivit pro děti?
Trochu ano. V mých hodinách klarinetu jsem sem tam dávala lekce jednomu žákovi. Taky jsem vždy pomáhala s učením hry na klarinet sestře. Nemám ale zkušenost s větší skupinou. Tady v Lužánkách to bude poprvé.
Bavilo by mě učit hru na klarinet
A co konkrétně v Lužánkách děláš, jak vypadá tvůj běžný den?
Každý den je jiný. V Ateliéru Lávka se organizují různé kurzy, tak se náplň každého dne liší. Něco se ale opakuje pravidelně jako
natáčení filmů v pondělky nebo skupina animace ve středy. V tyto dny musím pracovat od 13 hodin do 19 nebo 20 hodin. V pátky večer pracuju s hudební skupinou. Ale jsou tam také speciální kurzy jako třeba „Public relations“ nebo “Rádio”, které probíhají v určité dny ráno. Ty nejsou každý týden. Takže můj program a pracovní doba se odvíjí od kroužků.
Chtěla bys vést nějaký svůj kroužek, třeba učit němčinu děti nebo dospělé?
Umím si to představit, ale spíš časem. Ještě totiž neumím česky, takže by výuka němčiny, hlavně u dětí, byla hodně těžká. Byla by to fajn zkušenost, ale cítila bych se líp, kdybych uměla víc česky a někdo mi při organizaci pomohl, abych na to nebyla sama. Teď se na to ještě necítím.
Jaké jsou podle tebe rozdíly v trávení volného času v Česku a v Německu?
Nemyslím si, že v tom jsou nějaké velké rozdíly. Samozřejmě každá země má svůj způsob organizování aktivit volného času, ale samotné aktivity jsou podobné.
Je něco, co tě v Česku překvapilo?
Žiju dost blízko u hranic s Českem, jezdívám sem tak jednou za rok. Už jsem tedy tušila, jací jsou tu lidé, jaké tu máte jídlo a tak. Jen jedna věc mě překvapila, což může být lokální záležitost Brna. Nemohla jsem najít žádný obchod, kde by se prodávala hra Uno. Sehnali jsme ji až po třech týdnech hledání.
Setkala ses s nějakými stereotypy, které souvisí s Českem a které se podle tebe potvrdily?
Byla jsem trochu zvyklá na českou kulturu, tak jsem nenarazila na mnoho stereotypů. Jen jedna věc mě napadá, že Češi pijí hodně piva. A z toho, co jsem zde viděla, je to pravda. Ale není nic zvláštního, protože Němci také pijí celkem hodně piva.
Potvrdil se jen jeden stereotyp, že Češi pijí hodně piva
Co sis oblíbila z české kuchyně?
Mám moc ráda smažený sýr a Kofolu. Když jsem byla mladší a jezdili jsme do Čech, vždycky jsem si dávala tuhle kombinaci. Jsou to pro mě vzpomínky na dětství a výlety.
Jak trávíte Vánoce u vás doma? Jaký je tradiční slavnostní pokrm a kdo nosí dětem dárky? A kdy je váš Štědrý den, kde se vše odehrává, nebo je to rozdělené – večeře a dárky jiné dny?
Vánoce jsou pro Němce velmi důležitým svátkem. Jednou z tradic je pro mne adventní kalendář, který pro nás se sestrou vyrábí rodiče a prarodiče každý rok. Vzhledem k tomu, že sami vymýšlejí, co do kalendáře dají, je to vždy hodně osobní. Vážím si toho.
Další zvyk je určitě pečení. Každá rodina má své oblíbené recepty na cukroví, které chystají na Vánoce. Pro mě jsou speciální „Drážďanské vánoční štolky“. Je to něco jako chlebíček s rozinkami. Chutná opravdu výborně a pochází z Drážďan. Také proto ho každý rok tolik spořádáme. Bez tohohle cukroví by pro mne nebyly Vánoce.
Obecně je jídlo hodně důležité. Každý region i rodina mají svůj specifický způsob, jak slaví Vánoce. Máme tři vánoční sváteční dny, každý si vybere co a kolik toho sní. U nás doma si na Štědrý večer dáváme dárky a jíme jen něco lehčího. Další dva dny navštěvujeme naše prarodiče a dáváme si už honosnější jídlo, které se skládá z knedlíků, červeného zelí, masa a omáčky. A v našem regionu většnou přináší všechny dárky Santa Claus.
Jaká česká slova ses už naučila?
Právě jsem se začala učit česky s aplikací Duolingo. Naučila jsem se třeba zvířata jako kočka, ovce, koza, kráva, pes, husa nebo slepice. Taky umím pár čísel a některé základní fráze jako dobrý den, nashledanou, ahoj, ano, ne, děkuju, nerozumím česky nebo jsem z Německa.
Naučíš nás prosím pár frází a slovíček německy?
Ahoj – hello,
děkuji – dankeschön [daŋkəʃøːn],
zkráceně díky – danke,
dobrou chuť – guten appetit [ɡuːtən apeˈtiːt],
volný čas – freizeit [ˈfʁaɪ̯ˌt͡saɪ̯t].
Promiňte, kde je vlakové nádraží – entschuldigen Sie, wo ist der Bahnhof? [ɛntˈʃʊldɪɡn̩ ˈziː ˈvoː ˈɪst deːɐ̯ ˈbaːnˌhoːf?],
Promiň.- entschuldigung [ɛntˈʃʊldiɡʊŋ],
Pivo prosím. – ein Bier bitte. [aɪ̯n biːɐ̯ ˈbɪtə],
¨Tramvaj má zpoždění. – die Bahn/ der Zug hat Verspätung [diː baːn / deːɐ̯ t͡suːk hat fɛɐ̯ˈʃpɛːtʊŋ],
Jak se máš? – wie geht es dir? [viː ɡeːt ɛs diːɐ̯?],
Mám se/cítím se dobře. – Mir geht es gut. [Mir ɡeːt ɛs ɡuːt].
Miluji tě. – Ich liebe dich [ɪç ˈliːbə ˌdɪç.].
Emma Jasmin Weiske
Osmnáctiletá Emma z Německa se po absolvování střední školy vydala na rok dobrovolničit do Lužánek, konkrétně do Ateliéru Lávka. Pochází z Drážďan, kde by ráda pokračovala na vysoké škole jako učitelka hudební výchovy. Ale možná to bude ještě jinak. Je otevřená různým možnostem. Každopádně se chce určitě vrátit do Německa a studovat tam vysokou školu.
Autorka: Kristýna Kolibová
Fotografie: Emma Jasmin Weiske
