Rozhovor: Snímek od dětí z lužáneckého kroužku zvítězil na prvním českém AI filmovém festivalu
Jediný dětský kolektiv mezi dospělými, mnohdy i profesionálními filmaři, zabojoval a zabodoval. Děti z kroužku Cesta do fantazie z lužáneckého pracoviště Liška pod vedením lektorky Báry Karpíškové vytvořily film pomocí umělé inteligence a získaly hned dvě ocenění na prvním českém AI filmovém festivalu. Porotce zaujalo, že pracovaly i s reálnými kulisami a loutkami. Jaké téma děti zpracovávaly ve filmu, co vyhrály a proč je důležité děti seznamovat s umělou inteligencí? Nejen o tom jsme si povídali s Bárou Karpíškovou.
Co říkáš na ocenění a jak na něj reagovaly děti?
Šlo o první český AI film festival. Byli jsme jediným dětským kolektivem v soutěži a obstát vedle dospělých soutěžících, z nichž někteří jsou profesionální filmaři, bylo výzvou, ale povedlo se. V sekci trailerů jsme vyhráli a následně, když odborná porota
rozhodovala o hlavní ceně, došlo ke shodě bodů u dvou jiných filmů. Organizátoři konference „Pravidla se změnila,“ kteří cenu udělovali – Marek Loskot, David Spáčil, Petr Salaba, David Kořínek, Ondřej Svoboda – nakonec ocenili i nás. Zaujalo je, že jsme nevytvářeli vše čistě pomocí umělé inteligence, ale pracovali i s reálnými kulisami a loutkami.
S dětmi na kroužku jsem zatím festival podrobněji neprobírala, pouze s těmi dvěma, které se účastnily konference. Obě byly z ceny nadšené a překvapilo je, že jsme dokázali obstát i mezi profesionálními filmaři. Už se těšíme na podobný festival, který proběhne v prosinci v Praze. Uvidíme, jak se nám tam povede.
Získali jste brýle pro virtuální realitu. Jak bys ji chtěla využít při tvých aktivitách?
Ano, získali jsme brýle Meta Quest 3. Máme je ale pouze jedny, takže přemýšlím, jak je co nejkreativněji využít v rámci kroužku.
Momentálně zkoumám různé programy, které by se pro naše účely daly využít. Plánuji také navštívit Sféru v Pardubicích, kde s virtuální realitou pracují ve výukových programech a kroužcích, a radím se s kolegy z organizace AI Dětem, kteří je ve výuce využívají.
Přemýšlím o programu Blender, se kterým mám už určitou zkušenost, ale jelikož jde o komplexní nástroj, chtěla bych najít něco jednoduššího, co by bylo přístupnější pro děti. Virtuální realita má velký potenciál pro obohacení zážitků v našem kroužku, a tak věřím, že se mi podaří najít vhodný způsob, jak ji zapojit.
Získali jsme brýle Meta Quest 3. Přemýšlím, jak je co nejkreativněji využít v rámci kroužku
Zmínila jsi, že si děti povídaly s filmaři z New Yorku o tom, jak dobýt Hollywood. Filmaři byli součástí ceremoniálu, byli také členové odborné poroty?
Ano, mezi zahraničními hosty na konferenci byl i Tim Simmons z New Yorku, významný představitel v oblasti AI a generování videí, který působí v radách několika programů zaměřených na AI filmy. Tim je navíc bývalý filmař a má bohaté zkušenosti se
scenáristikou i prací s emocemi ve filmech. Během setkání si s ním děti povídaly o jejich oblíbených korejských a japonských filmech a o tom, jaké emoce v nich tyto filmy vyvolaly. Tim sdílel různé tipy, například na práci s příběhem, a zmínil i konkrétní techniky Haya Miyazakiho pro vytváření emocí.
Dalším zahraničním hostem byl Olivio Sarikas z Vídně, který se zabývá programem ComfyUI. ComfyUI je program, kde je možné tvořit skutečně autorský obsah s pomocí umělé inteligence. Na první pohled sice působí složitě, ale Olivier nám slíbil, že nás seznámí se základními principy, aby se pro nás stal tento nástroj přístupnějším. Jakmile pochopíme základy, věřím, že si děti i já s ním poradíme mnohem snadněji.
A jak teda dobýt Hollywood. Podělíš se s námi o tipy?
Samozřejmě! Jeden z hlavních tipů, které Tim zdůrazňoval, byla důležitost emocí. Nejde o to, kolik peněz film stojí, nebo jak velkolepé
efekty má. Klíčové je, jaké emoce v divácích vyvolá a jakou vzpomínku si z něj odnesou. Jako příklad uvedl japonský film Hrob světlušek od Studia Ghibli. Diváci, kteří ho jednou viděli, si ho často pamatují po celý život, přestože je to emočně náročné sledování.
Tim se podělil také o rady od Haya Miyazakiho, režiséra a jednoho z hlavních představitelů Studia Ghibli. Miyazaki při práci na každém svém filmu vytváří postavám hluboké psychologické zázemí a historii. Každá postava má svůj důvod, proč se pohybuje určitým způsobem, proč má právě takový hlas a styl chůze. Tato detailní práce podle něj zásadně přispívá k tomu, jak silně film působí na diváky.
Co je zajímavé, Miyazaki je známý odpůrce využití umělé inteligence v tvorbě. Říká, že AI nerozumí tomu, co je život. Nezná bolest a nechápe, jak lidé reagují na těžké emoce, což pro něj znamená, že nemůže autenticky zpracovat lidské příběhy.
O čem je váš úspěšný film, jaké zpracovává téma?
Náš film se inspiroval příběhem Laputa: Zámek v oblacích od Studia Ghibli, kde je létající ostrov s tajemnou technologií a pokročilou
civilizací. Každá postava ve filmu má k tomu ostrovu jiný vztah a pohled. Pro nás to ale byla spíše volná inspirace. Vytvořili jsme vlastní postavy, které si děti samy navrhly jako loutky, a přidaly svůj vlastní děj. Což nám umožnilo experimentovat i s estetikou Studia Ghibli, která se nám moc líbila.
Soutěžili jsme s trailerem k tomuto filmu. Samotný film, na kterém děti pracovaly různými technikami, jsme promítali už v květnu na závěr školního roku pro rodiče. Děti se zapojily do celého procesu, od tvorby loutek přes různé animační techniky, jako je stop motion a whiteboard animace, až po střih filmu. Promítání pro rodiče jsme pojali ve velkém stylu, se vstupenkami, červeným kobercem a popcornem v našich vlastních obalech.
Vytvořili jsme vlastní postavy, které si děti samy navrhly jako loutky, a přidaly svůj vlastní děj
Jak snímek vznikal a kdo jej tvořil?
Film vznikal postupně, a to doslova od základů. Začali jsme tím, že jsme s dětmi vytvořili létající ostrov z kartonových trubiček,
větviček, kousků látek a papírových výstřižků, které jsme našli u nás v dílně na Lišce. Když byl ostrov hotový, děti si navrhly a vyrobily vlastní loutky a vytvořily další místa, kterými jejich postavy procházejí. Při natáčení jsme použili různé techniky, včetně krátkých stop motion sekvencí pro některé scény.
Děti se během práce začaly velmi vžívat do příběhu a vytvářet složitý až epický svět, který připomínal díla jako Pán prstenů nebo Hvězdné války. Záhy jsme zjistili, že příběh začal růst do mnoha větví a stával se příliš rozsáhlým na to, abychom ho v jednom filmu dokázali pojmout. Museli jsme tedy příběh osekat a strukturovat ho jako jednotlivé kapitoly, což nám pomohlo držet film pohromadě.
S dětmi jsme také experimentovali s technikami, které používali významní čeští animátoři jako Karel Zeman. Zkoušeli jsme
například barevné kouřové efekty nad hlavními postavami. Používali jsme převážně programy dostupné zdarma, hlavně přes Discord, což nám sice dalo omezené možnosti v počtu kreditů a některých efektech, ale vedlo nás to k určitému kreativnímu přístupu. Na konferenci zmiňoval i Olivio Sarikas, že právě ta podivnost a nepředvídatelnost umělé inteligence může být umělecky přínosná a že není nutné ji skrývat. Občasné amorfní tvary a nečekané výsledky jsme tedy začlenili do díla a pracovali s nimi jako s originálním prvkem.
Na projektu se podílelo celkem dvanáct dětí a celý proces nám zabral několik měsíců. Pravidelně jsme natáčeli, upravovali a sestříhávali. Výsledný film má kolem 15 minut a je sestaven z různých technik.
Proč ses rozhodla rozvíjet děti zrovna v AI?
Sama pracuji s novinkami v oblasti umělé inteligence v rámci organizace AI Dětem, kde mě baví sledovat kreativní programy a
aplikace, které AI nabízí. Zhruba před rokem a půl jsem s nimi začala experimentovat, což mě inspirovalo k tomu, abych podobný projekt zkusila i s dětmi. Měla jsem navíc za úkol vymyslet nový kroužek s novou náplní, a tak jsem vytvořila kroužek Cesta do fantazie. Název jsme zvolili jako poctu filmům od Studia Ghibli, které mají děti v Bílovicích nad Svitavou rády.
Na začátku to nebylo úplně snadné a chvilku trvalo, než jsme naplnili kapacitu. Ale teď je kroužek tak populární, že se zaplňuje už během první hodiny zápisu a máme dokonce i seznam náhradníků. Zvažuji proto rozdělení kroužku na dvě části, abych se mohla dětem věnovat individuálněji. Do budoucna bych se s nimi chtěla více zaměřit na digitální kresbu a využití virtuální reality pro tvorbu kreativních světů.
Co tě na tom nejvíc baví a co je největším přínosem pro tebe a pro děti?
Nejvíc mě baví, že děti se nenechaly pohltit jen prací na počítačích a umělou inteligencí. Místo toho je nejvíc baví, když můžou tvořit
rukama, tedy pracovat s látkami, papírem nebo dřevem. Navíc je to opravdu fajn parta, kde má každý trochu jiný kreativní styl. Pro ně je mnohem důležitější vytvořit něco vlastního a originálního než napodobovat velké filmové trháky, kde by jen měnily hlavní postavu. Baví mě, že chtějí dělat věci, které jsou opravdu jejich, a tenhle zápal je pro mě obrovský přínos.
Když se podívám na YouTube, kde je spousta krátkých filmů vytvořených pomocí umělé inteligence, většinou jde o spojení hrdinů z jednoho filmu s dějem jiného známého blockbusteru nebo o nějakou vtipnou pointu, která ale staví na už existujících postavách. Výsledkem je často spousta obsahu, který nemá moc osobitý náboj a jen recykluje známé motivy. Proto mi přijde mnohem zajímavější, když děti tvoří svůj příběh od začátku až do konce a vymýšlejí si vlastní postavy.
Baví mě, že chtějí dělat věci, které jsou opravdu jejich, a tenhle zápal je pro mě obrovský přínos
Kdyby se někdo chtěl začít víc věnovat umělé inteligenci, co bys mu nebo jí poradila? Samozřejmě chodit do tvého kroužku, :-) ale jak postupovat při samostudiu.
Určitě bych doporučila navštívit náš web AI Dětem, kde máme spoustu užitečných materiálů a nápadů pro učitele i začátečníky. Na
webu najdete krátká úvodní videa, kde odborníci z ČVUT vysvětlují základní principy a systémy umělé inteligence, což je skvělý start pro každého, kdo chce AI porozumět hlouběji. Kromě toho nabízíme webináře, které zdarma představují různé nástroje a generátory obrázků, každý si může najít, co mu vyhovuje, včetně přehledů funkcí a finanční dostupnosti jednotlivých aplikací.
V rámci AI Dětem vytvářím také metodiky pro první stupeň ZŠ, kde dvě postavy, roboti Ju a Pí, provádějí děti základními principy AI, jako je strojové učení, algoritmy, předpojatost v AI nebo ambientní inteligence. Letošní příměstský tábor v Praze, kde jsme tyto metodiky vyzkoušeli, děti nadchl a celý program fungoval skvěle. Všechny metodiky jsou garantovány experty z ČVUT a NPI, takže učitelé mohou bezpečně a zdarma využít naše zdroje pro inspiraci i pro konkrétní aktivity s dětmi.
A na závěr prosím zmiň, jak ty vnímáš umělou inteligenci obecně. ”Dobrý sluha, zlý pán”?
Myslím si, že umělá inteligence je už dlouho součástí našeho světa a bude se stávat čím dál důležitější, takže před ní zavírat oči nebo předstírat, že nás mine, není reálné. Když o tom mluvím s učiteli, přirovnávám to k době, kdy si někteří lidé možná říkali, že nepotřebují počítače nebo internet, což dnes zní neuvěřitelně. Pravdou je, že AI se vyvíjí mnohem rychleji než dřívější technologie.
Samozřejmě umělá inteligence může být využitá i ke špatným věcem, jako je manipulace nebo zneužívání důvěry, ale na druhou stranu přináší i úžasné příležitosti. Z mého pohledu by bylo škoda tyto možnosti zahodit jen proto, že někteří lidé AI používají nesprávně.
V AI Dětem razíme přístup, že je důležité, aby děti chápaly, jak technologie funguje, na čem je založená, a dokázaly ji využívat jako nástroj. Tak se z nich nestanou jen pasivní uživatelé, kteří ani neví, že AI používají, ale získají nad svými daty a jejím vlivem kontrolu. Čím víc děti vědí o AI, jak funguje, na co je zaměřená, kde se s ní setkávají, tím víc ji dokážou využít pro kreativní nápady a zlepšení své práce.
Autorka: Kristýna Bejčková
Fotogalerie: Barbora Karpíšková
