ROZHOVOR: Brněnský AntiOskar láká tvůrce i diváky na ztřeštěné filmy
Filmy, které šokují, překvapí a hlavně pobaví. Snímky, které mají většinou pár minut, ale zanechají ve vás nezapomenutelný zážitek, nebo aspoň úsměv na tváři. Čím divnější a potrhlejší, tím lepší. Právě proto vznikla filmová přehlídka Brněnský AntiOskar, aby si tento zážitek užili tvůrci i diváci spolu. Odměnou jsou nejen sdílené emoce, ale také každoročně vymazlená a originální soška, kterou vyrábí děti v kroužku. Máte něco ve filmařském „šuplíku“ a chcete se zapojit? Můžete! Až do 24. února posílejte své počiny na konrad@luzanky.cz. Letošní ročník se uskuteční v pátek 3. března v 19 hodin v lužáneckém pracovišti Legato. Jak na uplynulých dvacet let s AntiOskarem vzpomíná organizátor akce Konrad Heczko? Dozvíte se v rozhovoru.
Kde se vzala myšlenka založit Brněnský AntiOskar, kdo se podílel na prvním ročníku?
Myšlenka vznikla v dávných dobách, kdy mít videokameru na kazety byla ještě vymoženost. Přesto už v té době točili lidé potrhlé
snímky. Třeba kamarádi natočili působivý akční snímek “Big Kraťas” i se “speciálními” efekty
Je jasné, že se nápad zrodil zrovna v mediálním ateliéru Lávka v Legatu. Ale proč zrovna “AntiOskar”?
Přehlídka vznikla ještě na Ulitě, tak se dřív jmenovalo pracoviště Legato. První ročník se dokonce promítal na televizi Tesla z VHS kazet. Už od druhého ročníku jsme promítali na zapůjčené plátno a projektor, který v té době stál statisícové částky. Spolu s rozvojem naší prezentační techniky nastal prudký rozvoj také v zaslaných filmech – do hry vstoupily počítače, objevily se titulky, ale také náročný střih i práce s něčím, čemu se říká filmová řeč.
Jaký byl hlavní cíl? Ten zůstává stejný i po těch 21 letech?
Cíl je stále stejný, a to zábava, potrhlý humor a možnost vidět reakci publika při projekci. V dřívějších dobách to byla i ojedinělá možnost vidět dílo na velkém plátně, a scházely se celé filmové štáby.
Dříve se na akci scházely celé filmové štáby
Kdo se může přihlásit s filmem na tuhle soutěžní přehlídku?
Přihlásit se může kdokoli, věkově není přehlídka omezena. Přestože preferujeme hrané filmy, tedy spíše pokusy o ně, dorazí občas i
animované filmy nebo divné videoklipy. Tvůrci mohou být amatéři, studenti nebo filmaři. Zapojit se může opravdu kdokoli.
Díky novým médiím máme nové možnosti. Filmařem se tak stává každý s chytrým telefonem. Můžou se přihlásit i tvůrci videí, nebo to musí být vyloženě sestříhaný film? Jaká jsou kritéria pro snímky?
Nová média jsou paradoxně hrobem přehlídky, málokdo si nechá svoje dílko pro sebe, naopak se snaží co nejrychleji umístit produkt na nějakou internetovou platformu, kdy může okamžitě sbírat zpětnou vazbu v podobě lajků, sdílení či komentářů. Potřeba scházet se už není v dnešní době tak zásadní jako dřív. Doby, kdy sál v Legatu praskal ve švech, přinášely se další židle a diváci si zapisovali akci do diářů s půlročním předstihem, jsou, zdá se, ty tam.
Nová média jsou paradoxně hrobem přehlídky. Málokdo si nechá svoje dílko pro sebe a hned ho zveřejňuje na sítích
Co si představit pod pojmem “ztřeštěný film”?
Definici máme velmi širokou. Většinou jde o snímky, které vznikly už se záměrem pobavit sama sebe či diváky. Častými žánry jsou
gangsterky, thrillery a detektivky s hektolitry umělé krve a různými záměrně lacinými efekty. Často jde o naprosto nečekanou pointu, která “shodí” celý film z nebe na zem.
Jaký si za ty ročníky pamatuješ “Nejulítlejší z nejulítlejších filmů”?
Filmů bylo za celou existenci festivalu promítnuto přes tři stovky, těžko najít něco, co by vyčnívalo. Snad napoví názvy některých z nich: Krvavé sushi, Casa carnivora, Zaražený vítr, Soukromá psychóza, Čekání na Killreala a další.
Častými žánry jsou gangsterky, thrillery a detektivky s hektolitry umělé krve a různými záměrně lacinými efekty
Ještě nějaké snímky ti utkvěly v paměti?
Fascinující je, že mnozí mladí filmoví amatéři, začínající na Brněnském AntiOskarovi, v branži zůstali, někteří pracují profesionálně v
médiích, televizi či filmu. Jiní prostě jen dospěli a jen tak si po letech natočí zase nějakou potrhlost. U toho se pak bavím především já, protože vzpomínám na jejich začátky.
Podle čeho posuzuje porota, jaký film vyhraje?
Tady vždy závisí na složení poroty, která se obměňuje. Kritéria si musí vždy stanovit “odporná” porota sama. Nepamatuji ročník, kde by došlo k jasné shodě. Ve V.I.P. místnosti vždy panuje živá diskuse. Jednou trvala tři čtvrtě hodiny a mnoho diváků se rozuteklo. Proto máme už několik let kuchyňskou minutku a porota se prostě musí shodnout.
Někteří mladí filmaři, začínající na Brněnském AntiOskarovi, v branži zůstali a dnes jsou z nich profesionálové
Co vlastně může vítěz/ka získat?
Cenou jsou originální sošky z keramického ateliéru pracoviště Lyska, design je každý rok jiný. Mnozí “přespolní” si nechají sošky zaslat poštou, pokud se nedostaví osobně a získají cenu. A vloni jsme tu měli hattrick. Jeden z pravidelných přispěvatelů, během tuším devíti let, získal sošky ve všech oceňovaných kategoriích.
Na co bys pozval diváky, v čem je tenhle filmový večer výjimečný?
Je to velká legrace. Moderátor se snaží všechny snímky uvést pseudointelektuálně vážně, diváci v sále pak sami hlasují pro cenu diváka a závěrem pak proběhne pro všechny malý rautík. Filmy jsou krátké, zhruba do deseti minut, průměr je však asi čtyři minuty, takže je to taková příjemná mozaika. Každoročně vzniká také nová znělka. Pro představu, co diváky čeká, si můžete poslechnout v ukázce.
Autorka: Kristýna Kolibová, Konrad Heczko
Fotografie: Archiv akce Brněnský AntiOskar
