/

REPORTÁŽ: Všechny děti mají rády pohádky

Lužánky pro Ukrajinu. Pomoc, kterou lužánečtí lektoři začali nabízet vzhledem k okolnostem od března letošního roku v Brně. Vznikly adaptační skupiny, jazykové kurzy, aktuálně také příměstské tábory. Dokonce dvaatřicet po celé prázdniny! A rozhodně to má smysl. Důkazem budiž třeba obrázky dětí z Ukrajiny, které dostaly za úkol namalovat, co je těší a naopak trápí. K překvapení vedoucích aktivit zmínily válku až na pátém místě. Na předních příčkách se objevovaly úkoly a škola jako u českých vrstevníků. Snaha o co nejnormálnější dětství se naplňuje. A aby toho nebylo málo, k programu pro děti uprchlíků se přidávají další dobré duše. Třeba skauti nebo studenti z JAMU. Reportáž přímo z jedné adaptační skupiny sepsala lektorka ukrajinské dětské skupiny Věra Špičková.

Od konce dubna si mohou děti z Ukrajiny bezstarostně hrát v parku Lužánky a dovádět na přilehlých hřištích a kvetoucích loukách. Díky skautům mohou využívat klubovnu v parku, která slouží přes den jako základna pro patnáctičlennou skupinu dětí ve věku od 3 do 6 let. A díky Středisku volného času Lužánky, které chod dětské skupiny zajišťuje, mohou maminky nechat děti na starosti ukrajinské a české lektorce a jít do práce.
 
Na konci května dětem přišly zpestřit dopoledne studentky z Janáčkovy akademie múzických umění z ateliéru Divadlo a výchova pro Neslyšící s představením s pohádkovou knihou O Malence. Autorka představení, studentka 2. ročníku Karin Pavlova má ukrajinské a ruské příbuzné. Mohla tak dětem zahrát pohádku o Malence nejen ve znakovém jazyce, ale doplnit ji i slovy, kterým děti rozumějí.
 
 
Malenka je sama, ztracena ve velkém světě, v němž se snaží hledat svoje místo. Při svém putování najde zraněnou vlaštovku, o kterou se obětavě stará. Poté co si projde svou strastiplnou cestou nakonec najde štěstí a lásku právě díky vlaštovce.
 
 
 
„Všechny děti mají rády pohádky, zejména ty s dobrým koncem. Pohádka může být také formou, jak zprostředkovat dětem umění. Je známo, že umění pomáhá bořit mnohé bariéry, třeba jazykové. Není umění jako umění. Umění je od slova umět. Každý něco umí a může tím být prospěšný nejen sobě, ale i druhým. Pojďme se učit uměním překonávat předsudky,“ uvedla lektorka ukrajinské skupiny Věra Špičková.
 
Tanec, smích a radost hory přenáší a pomáhá bořit jazykové bariéry. O tom se opětovně přesvědčily Věra Špičková, Sandra Riedlová a Pohádkové divadlo, které navštívily ukrajinské děti v adaptačních skupinách na dvorku ženského vzdělávacího spolku Vesna ještě na konci června.
 
„Jsme rády, že jsme mohly rozzářit dětské oči a vykouzlit úsměv na rtech. To si zaslouží všechny děti bez ohledu na národnost. Přejme jim to a dejme jim důvod k úsměvu,“ zmínila Špičková. 

Autorky: Věra Špičková, Kristýna Kolibová
Fotografie: Archiv SVČ Lužánky

Podobné příspěvky