Bylo, nebylo. Loutka v Brně opět pobavila malé i velké

 

Brněnský Domotřas pobavil diváky sehráním Pohádky o abecedním pořádku. Hladový zapomnětlivý krokodýl by si rád pochutnal na nějakém statnějším zvířeti a to dle menu uspořádaném v abecedním pořadí. Stravu mu obstarávají dva zmatení kajmani, které vyděšené zvířecí osazenstvo pralesa snadno oblafne tím, že do seznamu-menu zkomolí svá jména (např. Šimpanz je Timpanz, Andulka je Ondulka aj.). Kajmani pak marně podle těchto zkomolených jmen hledají příslušná zvířata. Nemají krokodýlovi co donést k snědku, takže mu nezbyde nic jiného než vzít za vděk ovocem a zeleninou. Stává se z něj vegetarián. Dvojice hereček (maminka s dcerou) tuto bajku bravurně zahrála za pomocí předmětů nalezených doma (deska kuchyňského stolu jako paraván, podložka do vany jako krokodýl, ovoce, zelenina a maňáskové loutky a hračky z dětského pokoje).

 

Maminy z Jaroměře přivezly vlámskou pohádku Tajemství staré čarodějnice. Čarodějnice má dvě dcery Krásnou Juditu nevlastní a druhou Ošklivou Juditu vlastní. Čarodějnice se snaží vlastní Ošklivou více prosadit a nevlastní Krásnou shodit a zatratit. Laskavost a dobrota, se kterou Ošklivá Judita neúnavně brání svoji nevlastní sestru jí navzdory jejímu vzhledu i jménu udělá krásnou. Příběh diváky ponouká k zamyšlení se nad hodnotou vnitřní krásy. Je interpretován skrze pěkné marionety, nápaditou scénografii (vše vyrobené vlastními silami) a neotřelou vtipnost. Šlo o velmi silný divadelní zážitek nejen pro děti.

 

 

Soubor Nosnost z Nedvědice se v představení Socha jako Brno s velkou vervou pustil do zpracování ožehavého tématu korupce ve spojení s kulturním aktivizmem. Jejich obří masky, kreativně sestavené s kancelářského materiálu, ožívaly dobrým vedením loutkoherců. Stínohra a občasné proložení reálnými filmovými projekcemi s dokudramatickými prvky pak dodaly celému představení větší autenticitu a

dynamiku.

 

 

 

Divadelní společnost Čapek z Uherského Hradiště přivezla na letošní Loutku své zpracovaní (formou pouťového divadla zakončeného kramářskou písní) satirické hry Josefa Kainara – Ubu se vrací. Ač se zde v rukou herců častokrát objevovali různé předměty se zástupnou symbolikou a pestrá byla i asamblážovaná výprava inscenace, šlo v celku spíše o činoherní než loutkové představení.

 

 

 

 

 

K těmto soutěžním-postupovým inscenacím bylo doplněno také inspirativní vystoupení spolku Mikro-teatro (zaobírající se bytovým divadlem) s názvem Vítr z plachet. Děti z publika byly tímto představením pozvaní společně s loutkou děvčátka na zajímavou plavbu, při které se mohly interaktivně-metaforicky setkat i s vlastními pocity.

 

 

Součástí akce byla také kreativní dílna vedená Danou Veselou z divadla Radost, kde si mohli návštěvníci i účinkující vyrobit svou vlastní loutku. Přehlídka se konala za finančního přispění Ministerstva kultury ČR.