práce

Rozhovor: Na Lužánkách oceňuji, že dává možnosti najít každému svou cestu

Rozhovor: Na Lužánkách oceňuji, že dává možnosti najít každému svou cestu

Všechny cesty vedou do Lužánek. Důkazem je příběh Matouše Vojáčka, který působí na Legatu jako externista. Jeho táta Roman Vojáček vedl od roku 1993 na Lesné oddělení integrace, kde se věnoval sportovním aktivitám pro vozíčkáře. „Byl v tom dost dobrý, jeho klienti se dostali i na paralympiádu v Atlantě před dvaceti lety. Česká televize o něm natočila dokument,” zmínil Tomáš Mohapl Doležal, který s Vojáčkem starším byl spolužák na vysoké škole. Říkáte si, jasná cesta, jak se dostal Matouš do Lužánek a k Tomášovi, se kterým spolupracuje na kroužku Hurá za keškami? Omyl. Matouše do Lužánek přivedla v podstatě náhoda, díky které je tu pátým rokem.  

Rozhovor: Snažím se být hlavně přirozená, vynucená autorita neplatila ani na mě
/

Rozhovor: Snažím se být hlavně přirozená, vynucená autorita neplatila ani na mě

Od Obláčku pro rodiče s dětmi na Lysce, přes letní tábory, keramiku, tvoření a vzdušnou akrobacii v Cirkusu LeGrando, až k lektorování. Lucka Dvořáková s oblibou říká, že se v lužáneckém pracovišti Lyska narodila. Stát se později v době dospívání lektorkou i v Legatu byl pro ni ideální způsob, jak zůstat v oblíbeném prostředí a kolektivu co nejdéle. Dnes studentka oboru Sociální pedagogika a volný čas na Masarykově univerzitě  tvoří nedílnou součást obou pracovišť. Kolegové i kolegyně jsou rádi, že ji mají! A je to vzájemné.