Reportáž: Když začátečník točí, chce se mu vzlétnout
Tři dny, čtyři točířky, dva hrnčířské kruhy, spoustu keramických výrobků a jeden splněný sen. Kurz točení na hrnčířském kruhu každoročně pořádá lužánecké pracoviště Lesná pod vedením lektorky Marie Krajné v několika termínech o letních prázdninách. O průběh a dojmy se podělila absolventka kurzu, který se uskutečnil z kraje července 2020.
„Jaký je váš cíl kurzu, čeho chcete za ty tři dny dosáhnout?“ Zeptala se všech čtyř účastnic na úvodní páteční schůzce lektorka Marie Krajná, které nikdo neřekne jinak než Majka. „Jsem začátečník, nemám představu, jak mi to půjde. Ale kdybych si mohla odnést něco malého na památku, bylo by to super,“ svěřila jsem se. Točení beru jako zážitek, splnění svého snu. Keramický kroužek jsem navštěvovala naposled jako malá holka na základce a to bylo jen klasické modelování. Na točení jsem natěšená a zvědavá, jak mi to půjde.
Vedle mého cíle, který Majka napíše na tabuli v jedné z místností na Lesné, se brzy objeví ambicióznější projekty dalších účastnic. Podstavec, váza a podobně neurčitý záměr „něco“. „Dobře, to bychom mohly zvládnout,“ zhodnotila Majka při pohledu na tabuli.
„Všechny tři dny se tady sejdeme vždycky v 9 hodin a budeme končit kolem 16 až 17 hodiny. Máme dva kruhy, takže se budete střídat po 40 minutách. Záleží jen na vás, jestli celých 40 minut využijete na kruhu nebo skončíte dřív. Důležitá je alespoň hodinová pauza na oběd. Brzy pochopíte proč,“ popsala průběh kurzu lektorka. A měla pravdu. Bez pauzy to nešlo. Ale pěkně popořádku.
Zpracování hlíny, příprava všech misek, nářadí a jde se na to
Než nás Majka pustí na kruhy, oblékneme si zástěry, staré košile a musíme si nachystat hlínu na točení. Každá máme k dispozici svůj pytel keramické hlíny, kterou je potřeba „prohnětat“ podobně jako těsto a rozdělit do koulí asi o průměru dlaně. Za ty tři dny zpracujeme několik desítek koulí, které musíme stále udržovat vlhké pod namočeným hadříkem. A co až dojde pytel s hlínou, máme utrum? Ne, je tu sympatický plán B.
„Zbytkovou hlínu, takzvané bahníčko nebo blátíčko, které vám zůstane po vytočení, nebudeme vyhazovat. Dostane druhou šanci. Vše recyklujeme na sádrových kotoučích, které z bahna vytáhnou přebytečnou vodu. Pak opět zpracujeme do použitelné hlíny,“ vysvětlila lektorka.
Správné centrování je alfa a omega točení na kruhu
Jako první si ke kruhu sedne ta nejzkušenější. V podání Majky vypadá točení jednoduše a samozřejmě. Hlína ji poslouchá. Jak se brzy ukáže, pro mě jako začátečníka je to naopak. Já spíš poslouchám hlínu doufaje, že z toho něco vznikne.
„Nejprve si doprostřed kruhu pomocí točení umístíte suchou hlínu a na ni hodíte vaši připravenou kouli, aby se hezky přilepila. Pak roztočíte kruh na maximum a s dostatečně namočenýma rukama začínáte centrovat,“ popsala Majka postup, přičemž vytahovala hlínu nahoru a zase stláčela dolů. Když se zdá, že je hlína rovnoměrně vystředovaná, lektorka začne vytvářet před mým fascinovaným zrakem vysoký hrnek, spíš pořádný krýgl.
Asi za deset minut má hotovo se vším všudy. Během tvoření nám ukáže 
spoustu nástrojů a vychytávek, které můžeme použít. Od kreditek, které se nejlépe používají třeba k seškrabování přebytečné hlíny, přes různé strunky na odřezávání až po houbičky na odsávání vody. „A teď vy dámy. Rozdělte se do dvojic a první dvě můžou ke kruhům,“ šibalsky mrkla lektorka.
Předtím než usednu ke kruhu, musím si připravit misku s vodou na namáčení rukou, prázdnou misku na zbytky hlíny a hadru. Možná raději dvě. Přece jen, jak se ukáže, jsem celkem „patlalka“ a blátíčko mám všude. Já se tak těším!
Směsice hlíny, nadšení a prvních úspěchů
Vpravo plyn a vlevo brzda. Jasná páka. Ovládání jako v autě s automatem. Jen s tím rozdílem, že z jízdy na kruhu brzy začnou bolet svaly, o kterých ani nevíte, že je máte.
„Kam letíš?“ Zeptala se mě s milým úsměvem Majka. Poprvé koukám zmateně. Když to slyším poněkolikáté, už vím, co dělám špatně. „Lokty máš mít u těla, nejlépe opřené o boky nebo stehna,“ upozornila mě. A jinak to opravdu nejde. S „mávajícími křidýlky“ musím vynaložit mnohem víc úsilí a centrování se ne a ne podařit.
A pak se to najednou stane. Hrouda se mi přestává nekontrolovatelně kymácet ze strany na stranu a drží jako přibitá uprostřed kruhu. Radostně namočím ruce do připravené misky a začínám tvarovat. „Co to bude, až to bude?“ Ptala se uznale Majka. „Upřímně, nevím. Možná miska, hrnek, váza, co se zadaří,“ odpověděla jsem. Klasický začátečnický postup. Hlavně, že se ono vymodlené něco tvoří pod rukama.
Nakonec je z mého třídenního snažení šestnáct kousků různých misek, 
hrnků nebo váziček. Dobře, jsou to spíš šišoidy, nepravidelné tvary s tlustými dny a stěnami. Ale jsou to moje první pokusy. Moje první neopakovatelné výtvory, na které jsem i přes nedokonalosti pyšná. Skvělý pocit. A myslím, že taky vyřešené vánoční dárky.
Všechny cíle splněny
Příprava na podstavec, ne jedna krásná vázička a těch „něco“ výrobků. Všechny čtyři záměry napsané na tabuli, které byly vyřčeny první den, se naplnily. A má očekávání kurz předčil. Nejen, že jsme točily o sto šest, v mezičase jsme si vyzkoušely různé techniky zdobení. Vyrobily jsme si talířek na sushi, mohly jsme si vymazlit dva dokonalé hrnky a vázu, které nám lektorka vytočila, abychom si nezničily svoje výtvory. Nuda rozhodně neměla šanci.
Suma sumárum, kurz je pro začátečníky i mírně pokročilé jako 
stvořený. Přičichnete k celému procesu tvoření od zpracování hlíny, přes točení, následnému pečování, aby výrobky hezky uschnuly, zdobení a taky finálnímu úklidu. Co si budeme, hlína nebyla jen ve vlasech, na oblečení, ale všude kolem na naštěstí omyvatelných zdech a podlaze.
V říjnu nás ještě čeká glazura už vypálené keramiky a pak hurá doplnit domácnost a rozdávat po příbuzných. Kurz byl pro mě taky zajímavým zjištěním, že po obědě nemám potřebu dát si dvacet, ale že se mi mnohem lépe pracuje, než když jsem hladová :).
A víte, co bylo ze všeho nejlepší? Atmosféra. Když se sejde fajn parta točířek a zkušená, vnímavá, vždy nápomocná a vtipná lektorka, kurz je balzám pro kreativní duše.
Autorka: Kristýna Kolibová
Fotografie: Marie Krajná a Kristýna Kolibová
