Domů Rozhovory K ročnímu pobytu v Brně Francouzku inspirovalo komediální drama

K ročnímu pobytu v Brně Francouzku inspirovalo komediální drama

8.12.2016
Dobrovolnice Virginie (vpravo) s ředitelem Festivalu francouzských filmů a jeho ženou
Je to jen pár dní, co stěny univerzitního kina Scala přestaly rezonovat pod náporem francouzštiny. Před týdnem totiž skončila tradiční podzimní filmová přehlídka, devatenáctý ročník Festivalu francouzských filmů. Na jeho organizaci se letos podílela i jedna z lužáneckých dobrovolnic Francouzska Virginie Le Tallec.

Když v roce 2014 Virginie dokončila studia kulturního managementu, rozhodla se ještě před nástupem do kolotoče běžného profesního života získat pracovní zkušenosti. Minulý rok pobyla na Novém Zélandu a letos se cílem jejich cest stala Česká republika, kterou však nenavštívila poprvé.

Dobrovolničení v Brně není tvoje první česká zkušenost, že?

Není, před několika lety jsem totiž studovala mezinárodní obchod a jazyky v Českých Budějovicích. Samozřejmě ne česky, výuka probíhala ve francouzštině, angličtině a španělštině. Hodně se to lišilo od mojí francouzské studijní zkušenosti, například zatímco doma jsem měla přibližně dvacet osm hodin vyučování týdně, tady to bylo asi jen deset, takže ta časová náročnost byla více než poloviční. To znamenalo k mé radosti spoustu volného času.

A to se ti v Česku tak líbilo, že ses rozhodla vrátit?

Popravdě řečeno je náhoda, že jsem se ocitla zase tady (směje se). Po návratu ze Zélandu jsem pracovala pro organizaci, která zajišťuje různé programy mobility a vysílá mladé lidi na pobyty přes Evropskou dobrovolnou službu. A ta propagační práce mi šla tak dobře, že se mi povedlo k vycestování nalákat sebe samu (směje se). Kam vyjedu záleželo čistě na projektu, nejdůležitější pro mě bylo, aby smysluplnně navazoval na moje předchozí studium kulturního managementu. Když jsem přesně takový projekt objevila právě v Česku, byla to shoda šťastných náhod.


EVROPSKÁ DOBROVOLNÁ SLUŽBA

nabízí mladým lidem možnost zapojit se individuálně nebo ve skupinách do dobrovolnických projektů konaných ve státech EU a v partnerských zemích. Projekty trvající dva až dvanáct měsíců jsou zaměřeny především na kulturu, děti a mládež, sport, sociální péči, umění a ekologii. Dobrovolníkem se může stát každý mladý člověk ve věku 18 až 30 let, který má trvalé bydliště v ČR nebo v jiné partnerské zemi.

 


Jako dobrovolnice pracuješ ve Francouzské alianci, která  před týdnem pořádala Festival francouzských filmů. V čem spočívala tvoje spoluúčast na organizaci?

Návštěvníci festivalu mě mohli v promítacích dnech vidět u propagačního stánku před prodejnou lístků ve Scale. Zpoza propagačního stolečku jsem je lákala na hodiny francouzštiny, které v Alianci vedu. A během festivalu pak bylo mým hlavním úkolem koordinovat další dobrovolníky podílející se na přípravě promítání. Bylo to organizačně náročné, letos jsme za necelý týden uvedli sedmnáct filmů.

Co pro tebe bylo největším festivalovým překvapením?

Že o projekce neměli zájem jen Češi a Francouzi, ale přicházelo také hodně Američanů, Angličanů a Rakušanů. Přitom titulky byly v češtině, takže to pro ně muselo být jazykově náročné.


FRANCOUZSKÁ ALIANCE

je organizace, jejímž cílem je šířit francouzský jazyk a frankofonní kulturu, a to především prostřednictvím výuky francouzského jazyka a organizování kulturních aktivit. Každý rok v Brně pořádá jarní festival francouzské kultury Bonjour Brno a podzimní Festival francouzských filmů. Zájemcům umožňuje přístup do frankofonní mediatéky a poskytuje aktuální informace o Francii a frankofonních zemích.


Jaký je tvůj vztah k francouzské kinematografii?

Miluju ji, vlastně se dá říct, že jsem na francouzských filmech vyrostla. Mým nejoblíbenějším filmem jsou Nedotknutelní. Líbí se mi, jak v sobě ten snímek dokázal spojit legraci, emocionalitu a originalitu. Pokaždé, když se na Nedotknutelné dívám, tak mi to zlepší náladu.

Jaký francouzský film bys doporučila českému divákovi ke zhlédnutí?

Nejspíš filmovou trilogii komediálních dramat režiséra Cédrica Klapische, ve které se zaměřuje na příběhy mladých lidí na zahraničních studijních pobytech. Ve Francii jsou tyhle jeho filmy velice populární, protože se jako první tuzemské věnovaly tématu studia v zahraničí. Patří sem trojlístek snímků Erasmus a spol, Erasmus 2 a Casse-tête chinois s Audrey Tatou v hlavní roli. Hádám, že hodně francouzských studentů ty filmy inspirovaly k tomu vyjet za hranice. Vždyť ono je to vlastně i můj případ (směje se).

A co ty a české filmy?

Zatím jsem viděla tři – Samotáře, Pelíšky a Dědictví. Líbil se mi na nich ten specifický humor a taky mám pocit, že díky nim teď o Češích víc vím.

Například?

Třeba to, jak to tu vypadalo před sametovou revolucí a jak komunistická minulost ovlivňuje myšlení lidí. Ale odnesla jsem si z nich i další překvapivá zjištění, například že Češi jedí na Vánoce kapra. Zvláštní! Možná ho letos taky ochutnám…


Text: Karolína Svobodová

Fotografie: Virginie Le Tallec

Mohlo by vás také zajímat